Těsně před Štědrým dnem přináší Vysoká zvěř velmi pravděpodobně poslední příspěvěk tohoto kalendářního roku. Jak bylo přislíbeno, budeme se věnovat štědrovečerní tabuli, jak ji připravovali naši předci.

   Vánoční svátky patřily odedávna k nejvýznamnějším dnům v roce. Štědrý den a především pak večeře měla být událostí, při které neměl chybět nikdo z rodiny. Jelikož celé období adventu je protkáno pestrou nití zvyků, pověr a rituálů, není divu, že rovněž ke štědrovečerní tabuli se váže řada rad a doporučení, které mají zajistit příznivý průběh roku příštího. Jak jsme již zmiňovali, u štědrovečerní tabule neměl chybět nikdo z členů rodiny. To však mělo svá úskalí. Lichý počet hostů u stolu znamenal, že někdo přebývá a do roka zemře. Lidé řešili tuto situaci různě, kromě pozvání hosta k večeři, aby byl sudý počet stolovníků, bylo možné na stole přichystat jedno místo navíc. Kmotřička s kosou totiž chalupy obcházela ještě před večeří. Shledala-li, že je vše v pořádku, kolik lidí skutečně u večeře sedí, již nekontrolovala. Zároveň byla tabule přichystána pro případ, že by dorazil nečekaný host.
  Samotné uspořádání stolu, mělo také svá pravidla. K večeři mělo být přichystáno 9 chodů. Jelikož u chudých lidí, nebylo prostředků na jídlo o tolika chodech, lidé počítali jako samostatný chod například i jablíčka nebo oříšky, které nikdy na stole nesměly chybět. Chtěl-li hospodář, aby i v příštím roce byla všeho hojnost, na stole nesměla chybět miska s čočkou a hrachem. Čočka zajistila do dalšího roku peníze a hrách byl symbolem dobré úrody. Česnek a cibule zase chránily všechny členy rodiny před nemocemi a zlými silami.  A jaký byl hlavní chod? Můžeme říci, že hlavní jídlo se lišilo kraj od kraje. Dnes je téměř v každé rodině hlavním chodem ryba, nejčastěji kapr. Tak tomu však nebylo vždy. Ryby byly odedávna postním jídlem a tak, byla jejich cesta na vánoční stůl zpočátku pomalá. Nejdříve se podávaly na jihu Čech, kde bylo rybníkářství tradičním zdrojem obživy. Například ve východních Čechách se servírovala tmavá švestková omáčka s uzeným masem a bramborovým knedlíkem.  Na závěr se ještě podávaly peciválky polévané sirobem.
  Ještě jedna rada, všechno na stůl muselo být v dosahu, aby nikdo nemusel od stolu odcházet. Věřilo se, že ten, kdo by od stolu odešel, by již za rok k tabuli neusedl.

   

 

Krásné prožití vánočních svátků

   Všem čtenářům i náhodným návštěvníkům blogu "Vysoká zvěř" přeji, aby několik desítek hodin, které zbývají do Štědrého dne, prožili co nejklidněji, beze spěchu a zbytečné nervozity. Pod vánočním stromečkem abyste se pak sešli se všemi, které máte rádi a společně rozbalili dárečky od Vašich blízkých. Hodnota každého takového dárku nespočívá v jeho ceně, ale v jeho samotné existenci, v tom, že si někdo blízký vzpomněl a chtěl Vám udělat radost. Přeji Vám, abyste takových cenných dárků nalezli co nejvíce :-)

   Vysoká zvěř se však nehodlá uložit k zimnímu spánku, byť to tak mohlo v posledních týdnech  vypadat. Do Štědrého dne se ještě budete moci těšit na několik rad, jak by podle našich předků měl vypadat Štědrovečerní stůl, aby se Vám i v dalším roce dařilo.

Podruhé o volbách

   Letos podruhé a tedy i naposledy otevírám místní volební studio. Pravda ještě nás čeká druhé kolo voleb do senátu. Nicméně mi dovolte malý komentář k právě skončeným  volbám komunálním.
   Když říkám volební studio, mám na mysli malou parafrázi volebního servisu České televize. Oceňuji několikahodinový přenos, množství zajímavých hostů, nicméně nemohu přejít mlčením situaci, kdy se veřejnoprávní médium chová, jakoby existovaly pouze strany zastoupené v parlamentu.
   Již v předvolebních debatách, speciálních vydáních diskusního pořadu Otázky Václava Moravce jsem postrádal zastoupení Strany zelených. Pokud se jedná o předvolební speciál, nelze se zaklínat pouze předvolebním průzkumem a to ještě nedokonale provedeným. Zástupci SZ byli pozváni pouze do debaty věnované volbám v Praze. V průzkumu tehdy získali 4% a s ohledem na statistickou odchylku, která může činit až 2% (což se beze zbytku potvrdilo ve vlastním hlasování), byli přizváni do diskuse. Naproti tomu průzkum provedený pro moravskou metropoli přisoudil Zeleným také 4%, ale tito již přizváni nebyli. Zajímavé. I přes jisté znevýhodnění se nakonec i v Brně podařilo dosáhnout téměř 6%. Myslím, že tvůrci koncepce pořadu by se měli velmi zamyslet, jakým stylem chtějí dále připravovat takový pořad. Zda se spoléhat pouze na předvolební průzkumy, které jsou často nepřesné, a tak do značné míry ovlivňovat veřejné mínění a v důsledku toho i vlastní volební výsledek. Nebo zda je třeba dát prostor subjektům, které mají k dané problematice,co říci. Alespoň prostřednictvím telemostu. V dnešní době by se jistě schůdné řešení našlo.  I během samotného volebního speciálu se stanice tvářila, jakoby SZ prostě neexistovala. Nedovedu si to vysvětlit. Snad opomenutí.
    Pojďme tedy prostřednictvím zdejšího nikým necenzurovaného prostoru napravit tento nedostatek. Přidám ještě několik svých postřehů k průběhu voleb.
   Především se pojďme podívat, jak obstáli Zelení v komunálních volbách. Z médií víme pouze o výsledku voleb do zastupitelstva hlavního města (5,9%) a do brněnského zastupitelstva (5,7%). Celkem však SZ sama, či společně s nezávislými kandidáty nebo menšími středovými stranami kandidovala ve 230 městech a obcích. Seznam obcí i s procentuálním ziskem je k dispozici ke stažení na adrese: http://www.edisk.cz/stahni/42534/volby_2010.xlsx_23.24KB.html . Mnohde jsou zisky dvouciferné, zmiňme například Prahu 3 (20,35%), Praha Zbraslav (12,88%), mimo Prahu například Kostelec nad Černými Lesy (22,33%), Milovice (10,23%), Horní Jiřetín (28,2%), Chomutov (20,05%), ze statutárních měst zmiňme Liberec, kde Změna pro Liberec (SZ a nezávislí) získala 21,17% hlasů a vyhrála tamní volby. Podobných příkladů je mnoho. Po parlamentních volbách jsem obtížně hledal města, kde by SZ nějak zazářila svým volebním ziskem, nyní je situace opačná a jen protože nechci svůj příspěvek proměnit v nudný výčet čísel neuvádím zdaleka všechna místa s vysokým ziskem hlasů. Na průměrné procento obdržených hlasů se konečně můžeme podívat na následujícím grafu:

   Přes všechna pozitiva současného výsledku je však třeba jej hodnotit opatrně. Současný výsledek je dobrý signál veřejnosti, že zelená politika má smysl. Dobré zázemí na komunální úrovni je nutným základem pro budování vyšších pater celostátní politiky. Nicméně ještě bych byl opatrný s prohlášeními o comebacku Zelených. Zatím víme, že zelená politika žije a má naději i budoucnost. Hlavní úsilí a další meta však čeká Zelené napřesrok ve volbách krajských, které již budou volbami nanečisto před dalšími parlamentními volbami. V mezidobí je třeba dobře a kvalitně pracovat na komunální úrovni a na zlepšení mediálního obrazu u veřejnosti. Další věcí, na které je třeba intenzivně pracovat je propagace volebních programů a zásad. Minulý volební program byl odborníky hodnocen jako jeden z nejlepších, nicméně se ho nepodařilo u veřejnosti prodat. To je nutné změnit.
   Ještě se zastavme u senátních výsledků. Nejnadějnějším kandidátem do senátu byl Richard Sequens ve volebním obvodu Plzeň město. Získal 13,20% hlasů a jen o necelé procento zaostal za třetím v pořadí, kandidátem TOP 09. Na rozdíl od České televize si myslím, že je třeba toto číslo uvést, protože je to opět výrazný zisk v porovnání s výsledky z května letošního roku.
   Před druhým kolem senátních voleb se dva hlavní rivalové, dle očekávání ODS a ČSSD, předhánějí, kdo bude své voliče více mobilizovat. ODS tvrdí, že pro bezproblémové a včasné schválení reforem potřebuje zachovat svoji většinu v senátu. ČSSD se snaží upoutat prohlášením, že svoji převahou v senátu může bránit přijetí některých nespravedlivých zákonů.  Je třeba si říct, že ani jedno tvrzení není tak docela pravdivé. Vzhledem k tomu, že veto senátu je přehlasovatelné dolní komorou, kde má vládní koalice většinu, je tvrzení ODS o nutnosti uchovat svoji senátní většinu přehnané. Stejně tak je tím vyvráceno i tvrzení Bohuslava Sobotky o potřebnosti většiny pro korekci vládních kroků. Přesto si myslím, že tentokrát by měl být senát oranžovější. Ne snad proto, aby blokoval zákony, na to mu pravomoc nestačí, ale senát i v minulosti řadu zákonů upravil, upozornil na chyby a vrátil je k opravení. A myslím, že vládní koalici neuškodí také jiný úhel pohledu. Tak zvané reformní zákony mají být platné více než jedno volební období. Proto je není možné schválit bez alespoň rámcové shody s opozicí. V opačném případě se kyvadlo v příštích parlamentních volbách přehoupne na opačnou stranu a řada nyní horko těžko schválených změn bude zrušena. Tomuto scénáři by mohla senátní protiváha zabránit. Neberte to, prosím, jako návod koho volit v druhém kole. Přináším jen můj pohled na věc
   A kdo v těchto volbách nejvíce ztratil? Jednoznačně občanští demokraté, kterým voliči dali jasně najevo, že nebudou tolerovat jejich zákulisní a mnohde již ani neskrývané propojování veřejné politiky se soukromými zájmy. Je to výrazný signál, že změna musí být od základu, nikoli pouze kosmetická, jak se snažila předvést ODS v Praze. Druhým poraženým jsou Věci veřejné. Byť se nám Radek John svoji neotřelou politologickou školou snažil vysvětlit, že je vlastně výhodnější mít méně zastupitelů a nezískání senátorského křesla není prohra, protože nebylo co ztratit, jeho vystoupení bylo krajně nepřesvědčivé. Hlavní problém Věcí veřejných je neexistence hlubší koncepce. ODS a TOP si zakládají na více méně pravicové koncepci své politiky, ČSSD stojí na druhé straně barikády, Zelení mají silný koncept středové politiky s důrazem na kvalitu života a trvale udržitelný rozvoj, KDU-ČSL oslovuje také specifické voliče. Věci veřejné se na politické mapě stále hledají. Jejich politika byla založena více méně na populistických bodech programu, který postrádá hlubší koncepci a mnoho hlasů, které v květnu získaly bylo protestních. Domnívám se, že za čtyři roky budou VV svádět velmi těžký boj o své další přežití, pokud  koncepci výrazně nezmění. Samotné prohlášení jejich předsedy, že nyní chtějí být více levicí ve vládní koalici je velmi neobvyklé a jen dokladuje ztracenost uskupení na naší politické mapě.

Fórum 2000

Včera byla v Praze zahájena 14. mezinárodní konference Fórum 2000. Proslov prezidenta Václava Havla, který exkluzivně přinesly Hospodářské noviny, nyní přináší Vysoká zvěř. Hlavním smyslem tohoto přepisu je přispět k rozšíření kritického pohledu na směřování naší společnosti a nabídnout témata k zamyšlení.

    "Dámy a pánové, vážení přátelé, srdečně vás všechny vítám na letošní konferenci Fóra 2000 a pevně věřím, že čas, který tu strávíte, nebudete považovat za ztracený. Vím sice o bezpočtu vážnějších problémů s lidskými sídly na této planetě - od chudinských slumů lemujících asijské či jihoamerické megapole až po města po zemětřeseních a povodních - začnu však, dovolíte-li, trochu osobně.
   Když jsem před mnoha lety jel autem z Prahy do naší venkovské chalupy ve východních Čechách, trvala cesta z centra města k tabuli, která označovala jeho konec, přibližně patnáct minut. Pak byly louky, lesy pole a vesnice. Dnes jedu z Prahy toutéž cestou dobrých čtyřicet minut i déle, aniž někde poznám, jestli město již opustil, nebo nikoliv.
    To, co bylo donedávna jasně srozumitelným městem, ztrácí dnes své hranice a s nimi také svou identitu. Je to totiž obrostlé ohromným věncem čehosi, o čem nevím, jak to nazvat. Město tak, jak tomu slovu rozumím, to není, ba ani předměstí a tím méně vesnice. Mimo jiné proto, že to nemá ani ulice ani náves. Jsou to nahodile rozhozené ohromné přízemní velkosklady, supermarkety a hypermarkety, prodejny aut i nábytku, benzinové pumpy, stravovny, ohromná parkoviště, osamělé vysoké domy ke kancelářskému pronajmutí, skládky všeho možného i jakési soubory vilek, které jsou sice blízko, ale přesto jsou beznadějně osamělé. A mezi tím vším - a to mi vadí nejvíc - jsou velké kusy země, které nejsou ničím, to znamená ani loukou, ani polem, ani lesem, ani pralesem, ani smysluplným lidským osídlením.
   Občas lze v tomto těžko pojmenovatelném prostoru vidět architektonicky krásný či originální dům, ten je však jen oním proslulým kůlem v plotě; není včleněn do žádných souvislostí, není ničemu blízko, ani ničemu daleko, prostě jen trčí.
   Čili: někdo trvale dopouští, aby naše  města nekontrolovatelně likvidovala okolní krajinu, přírodu, tradiční cesty, aleje vesničky, mlýny, klikaté potůčky a na místě toho všeho budovala jakousi gigantickou aglomeraci, která anonymizuje život, trhá sítě přirozených lidských společenství a útočí svým internacionálním uniformismem na všechnu jedinečnost, identitu či různorodost. A pokud se pokouší něco místního či originálního napodobit, působí to vesměs dost podezřele, protože se pozná, že se jedná o účelový falzifikát. Vzniká nový typ už dříve popsaného existenciálního úkazu: bezbřehá konzumní kolektivita, rodí nový typ samoty.

   Z čeho vzniká a proč se dál prohlubuje celý tento neblahý vývoj? Jak je možné, že člověk takto nesmyslně zachází nejen s krajinou, která ho obklopuje, ale se samotnou planetou, kterou je mu dáno obývat? Víme, že se chováme sebevražedně a přesto se tak chováme. Jak je to možné?
    Žijeme v první vskutku globální civilizaci. To znamená, že cokoliv se na její půdě zrodí, může velmi rychle  a snadno obeplout celý svět.
   Žijeme ovšem i v první ateistické civilizaci. Tedy v civilizaci, která ztratila vztah k nekonečnu a věčnosti. Proto má u ní vždy převahu zisk krátkodobý nad ziskem dlouhodobým. Důležité je, zda se nějaká investice vrátí do deseti, patnácti let, méně důležité je, jak poznamená život našich potomků za sto let.
    Nejnebezpečnějším rysem této globální ateistické civilizace je ovšem její pýcha. Pýcha kohosi, kdo je samotnou logikou svého bohatství veden k tomu, aby přestal ctít dílo přírody i našich předků, aby je přestal ctít z principu a ctil je nanejvýš jako další možný zdroj zisku.
   A skutečně: proč by se měl developer namáhat se stavbou patrového skladu, s nímž jsou jen potíže, když může mít kolik chce země a stavět si tudíž jedno podlažní sklady dle libosti? Proč by se měl trápit otázkou, zda se jeho objekt hodí k lokalitě, kde ho staví, když k ní vede nejkratší cesta a je u ní možnost postavit ohromné parkoviště? Co je mu potom, že mezi stánkem jeho a sousedním je stepní nicota? A co je mu konečně do toho, že z letadla vypadá město stále víc jako do všech stran metastazující nádor, k čemuž on účinně přispívá? Proč by se měl vzrušovat kvůli několika desítkám hektarů, které ukrajuje z půdy, kterou mnozí vnímají stále ještě jako samozřejmý rámec své domoviny?
   Cítím za tím vším nejen globálně se šířící krátkozrakost, ale i nabobtnalé sebevědomí této civilizace, k jejíž bytostné výbavě patří i pyšná idea, že všechno víme a to, co nevíme, se brzy dozvíme, protože víme, jak na to. Jsme přesvědčeni, že tato naše domnělá vševědoucnost, zaštiťující se závratným vývojem vědy a techniky a vůbec racionálního poznání, nás opravňuje sloužit čemukoliv, co je prokazatelně účelné. A nebo , co prostě přináší měřitelný zisk. Co způsobuje růst a růst růstu a růst růstu růstu., včetně růstu aglomerací.
    S kultem měřitelného zisku, prokázaného pokroku  a viditelné účelnosti mizí ovšem respekt k tajemství. A s ním i pokorná úcta ke všemu, co nikdy nezměříme a nepoznáme. Jakož i bolestivé tázání po nekonečnu a věčnosti, těmto donedávna nejdůležitějším horizontům našeho konání.
   Úplně jsem zapomněli na to, co věděly všechny předchozí civilizace: že nic není samozřejmé.
   Myslím, že nedávná finanční a ekonomická krize byla velmi důležitým a ve své nejhlubší podstatě vlastně velmi výchovným znamením pro soudobý svět.
   Většina ekonomů se přímo nebo nepřímo spoléhala na to, že svět včetně lidského počínání je víceméně pochopitelný, vědecky popsatelný a tudíž předvídatelný. Tržní ekonomika  a všechny její právní rámce počítaly s tím, že víme, kdo je člověk a jaké cíle sleduje, jaká je logika chování bank a firem , co dělá akcionářská veřejnost a co lze očekávat od toho či onoho subjektu komunity.
   A najednou bylo všechno jinak. Iracionalita se na nás šklebila ze všech burzovních tabulí či obrazovek. A i velmi fundamenatalističtí
   Doufám a věřím, že elity dnešního světa pochopí, co nám toto znamení říká. Vlastně to není nic zvláštního, co by vnímavý člověk nevěděl dávno. Je to varování před nepřiměřeným sebevědomím a pýchou moderní civilizace.  Lidské chování není úplně vyzpytatelné, jak si mnozí tvůrci ekonomických konceptů a teorií myslí. A tím méně počínání firem či institucí či celých komunit. Samozřejmě, že se po této krizi vynoří tisíc a jeden teoretiků, kteří dokonale popíší, jak a proč se co stalo a jak tomu napříště zabránit. Ale to nebude výrazem pochopení zprávy, kterou nám krize dala. Spíš naopak: bude další výron onoho nepřiměřeného sebevědomí, o kterém zde mluvím.
   Chápu nedávnou krizi jako velmi malou a velmi nenápadnou výzvu k pokoře. Jako malou a nenápadnou výzvu k tomu, abychom nebrali vše automaticky za samozřejmé. Dějí se a budou se dít divné věci. Nepřipouštět si to je cesta do pekel. Divnost nesamozřejmost, záhada, nepředstavitelnost byly ze světa seriozního myšlení odsunuty kamsi do podezřelých kabinetů podezřelých lidí. Dokud nebudou osvobozeny a nevrátí se do našich myslí, nebude to dobré.
    Moderní pýcha, o níž mluvím, se neprojevila v architektuře až v posledních desetiletích. Už v době meziválečné přece mnoho jinak skvělých avantgardních architektů sdílelo názor, že pouhá sebevědomá racionální úvaha může být klíčem k novému pohledu na lidské osídlení. A tak začali plánovat různá šťastná města s oddělenými zónami bydlení, sportu, zábavy,  obchodu či pohostinství, všechno pěkně logicky infrastrukturně propojeno. Ti architekti podlehli bludné představě, že je v silách osvíceného mozku vymyslet ideální město.
   Nic takového ale nevzniklo. Ukázalo se, že smělé urbanistické projekty jsou jednou věcí a život věcí druhou. a že si život začasté vyžádá něco úplně jiného, než co mu architekti nabízejí, například městskou část jako prapodivnou propleteninu různých funkcí, kde je hřiště vedle vládní budovy a vládní budova vedle hospody a hospoda vedle činžáku a ten vedle parčíku.
   Po staletí žilo lidstvo v kulturotvorných civilizacích, což znamená, že osídlení mělo přirozený řád, daný obecně sdíleným cítěním, dík němuž každý negramotný středověký kovář měl-li ukout skobu, neomylně ukul skobu gotickou, aniž k tomu potřeboval učitele gotiky či gotické designéry. Civilizace designérů, v níž žijeme, je jedním z mnoha sekundárních důsledků právě oné novověké pýchy, kdy si člověk myslí, že všechno pochopil a může tudíž naplánovat svět.
   Údiv a vědomí nesamozřejmosti jsou, domnívám se, jedinou možnou cestou z nebezpečného světa civilizační pýchy.
    Copak je vůbec něco samozřejmého?
   Údiv nad nesamozřejmostí všeho, co vytváří náš svět, je ostatně i prvním impulsem k otázce, jaký to má všechno smysl, proč to všechno je, proč vůbec něco je. To nevíme a nikdy se to nedozvíme. Není vyloučeno, že to všechno zde je jen proto, abychom se měli čemu divit. Proč je ale zapotřebí, aby se někdo něčemu divil? A jakou alternativu má bytí samo? Vždyť kdyby nic nebylo, nebylo by ani nikoho, kdo by to zpozoroval. A kdyby nebylo nikoho, kdo by to zpozoroval, je velkou otázkou, zda by vůbec bylo či mohlo být samo nebytí.
   Pouhých několik set světelných let od naší Země se možná někdo na podobné planetě na nás dívá dokonalým dalekohledem. Co vidí? Vidí třicetiletou válku. Už proto platí, že všechno je tu stále, že nic, co se stalo, se nemůže odestát a že každým svým slovem, či pohybem děláme kosmos navždy jiným, než byl předtím.
   Ať tak či onak, jsem si jist, že naše civilizace se bude řítit do katastrofy, pakliže se soudobé lidstvo nevzpamatuje. A vzpamatovat se může jen tehdy, když se utká s krátkozrakostí, tupým přesvědčením o své vševědoucnosti a nabobtnalou pýchou, které jsou tak hluboce zakotveny v jeho mysli a jeho konání.
   Je třeba se divit. A je třeba se trápit nesamozřejmostí věcí.
   věřím a doufám, že letošní Fórum 2000 se bude zabývat nejen architekturou a urbanismem, které si vzalo jako své hlavní téma, ale i všemi jejich širšími souvislostmi. Co jiného by totiž mělo být velkou výzvou k úvahám o dnešním světě, než způsob jakým člověk osídluje jedno z mnoha miliard vesmírných těles?
   Děkuji vám za pozornost. Neberu ji jako samozřejmost.

Václav Havel

Autor je zakladatelem Fóra 2000 a bývalým prezidentem České republiky

Úvodní proslov převzat z Hospodářských novin z pondělí, 11. října 2010.

   

Slunce svítí stále a zdarma

Tato od pradávna známá skutečnost jakoby přestávala platit. Poměrně dlouhou dobu sleduji diskusi, dá-li se ještě tento pojem použít, kolem obnovitelných zdrojů energie. A protože ve světě sdělovacích prostředků odedávna platilo, že negativní zprávy se šíří rychle a  pokud jim ještě navíc přidáme nádech katastrofična, je rychlost jejich šíření závratná. Tak tedy naše nejrozšířozšířenější média vypouští do éteru zprávy o astronomickém zdražování cen elektřiny a běžný občan se má spokojit s prostým konstatováním, "kvůli dotacím na obnovitelné zdroje". Stačí špetka selského rozumu, abychom objevili zásadní rozpor, jestliže obnovitelné zdroje pracují zdarma nebo jen za nízké náklady, cena výroby takových zařízení je sice vysoká, ale postupně klesá, jak je možné, že ceny energií stoupají? Pojďme se na tuto problematiku podívat hlouběji.
     Vyjmenujme si několik základních faktů. Ještě stále je naše energetika z drtivé části závislá na neobnovitelných zdrojích energie. Tedy především na spalování uhlí, zemního plynu a jaderném štěpení. Je zřejmé, že tyto zdroje budou jednou vyčerpány, již z podstaty své neobnovitelnosti. Naproti tomu se nám nabízí celá paleta zdrojů obnovitelných prakticky nevyčerpatelných. Vodní energii lidé využívají odnepaměti, nikdy nebyla nikomu trnem v oku, voda do přírody podvědomě patří. Také vítr lidé hojně využívali, ale tady se začínají objevovat první kritické hlasy o nevzhlednosti, rušivosti a dalších nectnostech moderních větrných elektráren. Je možné využívat energie geotermální (Island), z mořského příboje (přímořské státy). Pěstování a následné spalování energetických plodin, bioplynové stanice jsou další alternativou. A pak je tu samozřejmě fotovoltalika, které se v poslední době věnuje nebývalá pozornost.
   Záměrně jsem zde uvedl onen výčet, v závěru se k němu ještě vrátím. Věnujme se teď posledně jmenovanému. V roce 2005 byl přijat zákon, kterým se stát zavázal podporovat výrobu energie z obnovitelných zdrojů. V tehdejší době byly pořizovací náklady fotovoltalických panelů mnohem vyšší než v dnešní době. Česká republika se zavázala do roku 2020 vyrábět 13% energie z obnovitelných zdrojů. Pro srovnání, Dánsko se zavázalo vyrábět ve stejném roce 30% čisté energie. Náš zákon tedy měl za cíl podpořit výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Z takových zdrojů byly garantovány vyšší výkupní ceny  energií než ze zdrojů konvenčních a byla rovněž garantována brzká návratnost vložených investic. Z dnešního pohledu vidíme, že podmínky byly nastaveny velmi luxusně, hvězdičkou navíc byla klauzule omezující prostor Energetickému regulačnímu úřadu pro snížení výkupních cen meziročně maximálně o 5%. Ačkoli náš pan prezident bezmezně věří pohádce o všemocné ruce trhu, která snad vlastní i kouzelný proute a vše vyřeší, v tomto případě se stal pravý opak. Příznivé podmínky stzanovené zákonem a zlevnění cen slunečních panelů se ukázaly  jako příležitost snadného výdělku. Oproti záměru zákona, který měl podporovat drobné zdroje energie, začaly vyrůstat poměrně rozsáhlé energetické parky. A dlužno dodat i na místech , která by mohla být využita jinak. Netrvalo dlouho a objevily se zprávy o přetíženosti sítě,  nutnosti zdražit cenu energií pro domácnosti. Psaví novináři zvesela diskutovali s výrobci čehokoli o tom, jak zdraží cokoli. Spolehlivé téma hlavních zpráv, stránek deníků bylo na světě. Tento scénář všichni známe.
   Pojďme se podívat na informace, které se běžně neříkají. Ponechám stranou otázku, proč regulační úřad nebil na poplach již dříve, když přeci věděl  jaké objemy instalovaného výkonu schvaluje, proč nevyužil alespoň možností pro snížení výkupních cen daných zákonem. Není bez zajímavosti, že velký podíl fotovolatalických elektráren staví sám ČEZ, který také jedním dechem mluví o přetěžování sítě a nutnosti zdražit elektřinu. Přesněji ČEZ hodlá zprovoznit 126MW výkonu, v současné době je postaveno 23MW. Krom  vlastních staveb ČEZ skupuje další projekty fotovoltalických parků, dokonce za vyšší ceny, než je jejich skutečná hodnota. Způsob takového podnikání je přinejmenším podivný. Další zásadní rozpor panuje v odhadované změně cen energií. Zatímco experti ČEZu mluví o 22%, u podniků až o jedné třetině, nezávislí analytici neziskových organizací propočítali zvýšení okolo 5%. Takové jednání je naprosto nesolidní a připomíná držení odběratelů energie v pozici rukojmých. Pokud se vám zdá naprosto nelogické chování energetické společnosti, která na jednu stranu křičí je třeba omezit výstavbu fotovoltaliky a na druhou ji sama staví, možná prospěje jiný úhel pohledu.
   Na chvíli se budeme na problém dívat z pohledu výrobce a distributora energie. Energie je v ČR průměrně osmá nejdražší v Evropě, byť je u nás vyráběna relativně levně. Také díky jedněm z nejvyšších marží může energetická společnost vykazovat obrovský zisk. Kdo by si nepřál mít zisk ještě větší. Jak? Zdražením energie, které lze snadno a pohodlně svést na obnovitelné zdroje. Čím větší zdražení se tedy společnosti podaří prosadit, tím větší zisk obdrží. Odtud výše zmíněný rozpor 5 versus 22%. Druhým přínosem této kampaně je obrovská a pochopitelná vlna negativismu veřejnosti vůči obnovitelným zdrojům. Které, byť to zatím tak nevypadá, jsou potenciální konkurencí konvenčním zdrojům energie. Proč tedy do fotovoltaliky ČEZ investuje? Za současných podmínek garantovaných výkupních cen, je to investice velmi dobrá. Je jen třeba pozdržet opravu zákona natolik, aby se ještě za současných podmínek podařilo připojit zamýšlený výkon. Relativně laxní přístup úřednické vlády k opravě zákona, která tak pravděpodobně mine onen velký objem výkonu budovaného ČEZem, je z tohoto skrytého přání přinejmenším podezřelý. Jistě mi dáte za pravdu, že v tomto úhlu pohledu je postup ČEZu rize logický a pragmatický.
   Ještě jeden vedlejší a pro mnohé přínosný efekt má nynější situace. Tak jako je snadné obvinit ze zvýšení cen energie obnovitelné zdroje, je snadné připsat celou aféru Zeleným. Proto jsem tučně zvýraznil rok 2005, kdy byl schválen onen zákon, tedy v době, kdy se Zelení v žádném ohledu nepodíleli na vládě.Tvrzení, že sluneční energie má být výhradním zdrojem, je hrubou urážkou zelené koncepce energetiky. Ta je založena na rozmanitosti a kombinaci různých obnovitelných zdrojů. Je zřejmé, že žádný z nich není dokonalý a samospasitelný. Proto jsem v úvodu příspěvku vyjmenoval hlavní možnosti obnovitelných zdrojů. Všechny je třeba využívat s přihlédnutím k optimálním podmínkám dané lokality.  A když mluvíme o solární energii, solární elektrárny mohou obsadit střechy našich domů, mohou být umístěny v opuštěných průmyslových areálech, mohou se stát součástí rekultivované krajiny. Solární energie není veškeré zlo, obnovitelé zdroje potřebujeme a jsou naší nadějí do budoucna. Musí se s nimi však zacházet  s dlouhodobou vizí, nikoli pouze s vidinou rychlého zisku, která může v očích veřejnosti celý obor zdiskreditovat. Ale o tom třeba někdy příště.

Další informace k problematice obnovitelných zdrojů naleznete v pořadu Zeměřluč, Českého rozhlasu 6, jehož hostem byl bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík. Pořad je dostupný on-line na http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player-2.php?id=2146858&drm=. Příspěvek byl inspirován výše zmíněným pořadem.

Úspěch Zelených ve Švédsku

Gratulujeme švédským zeleným k úspěchům ve volbách. Potvrdili tak celoevropský trend. Snad i státy bývalé komunistického bloku vykročí stejným směrem.

(článek převzat z webového serveru: http://www.zeleni.cz/media/aktuality/uspech-zelenych-ve-svedsku/) 

Vzhledem k tomu, že jsem 11 let žil ve Švédsku, tak jsem s velkým zájmem sledoval volební noc online. Bylo celkem jasné, že rudo-zelená koalice (komunisti, sociální demokracie a zelení) volby prohraje a dost dlouho to vypadalo, že stávající vládní koalice získá 175 mandátů potřebných k vytvoření většinové vlády. Když ale počet mandátů klesl na 172, začalo být jasné, že extremistická strana Jimmyho Åkessona, Švédští demokraté se ziskem 5,7% se stane jazýčkem na vahách. Něco, s čím nikdo nalevo ani napravo nepočítal. Předseda komunistů Lars Ohly dokonce odmítl jít do maskérny, protože se tam v tu chvíli líčil Jimmy Åkesson. Představitelé rudo-zelené koalice ve večerním vstupu vystupovali jednotně (předsedkyně sociálních demokratů Mona Sahlin pokládala výsledek voleb za debakl), spolupráci se Švédskými demokraty rezolutně vyloučili. Když se podíváme níže na výsledky, tak vidíme, že v rudo-zelené koalici zvýšili počet svých mandátů pouze zelení. Političtí komentátoři byli toho názoru, že v příštích volbách půjdou sociální demokraté do voleb samostatně. Ve volbách před osmi lety získali Sociální demokraté 39,85 % a Moderáti 15,26%.
Výsledky voleb do švédského parlamentu:

Komunisti	Soc.dem	Zelení	Centr	Lidová str.	KDS	Moderati	Šved.demokraté
5,6	30,9	7,2	6,6	7,1	5,6	30,0	5,7
-03	-4,4	+2,0	-1,3	-0,4	-1,0	+3,9	+2,8

Předseda Moderátů, Frederik Reinfeldts dal také rezolutně najevo, že se Švédskými demokraty nemíní spolupracovat a už ve svém nočním výstupu prohlásil, že bude jednat se zelenými. Právě když píši tyto řádky, tak jednání se zelenými probíhá. Těžko se dá spekulovat, jak toto jednání dopadne, vzhledem k předvolební jednotě rudo-zelené koalice. Jedná se však o vyšachování extremistické strany z parlamentního vlivu.
Výsledek zelených je historicky nejlepší výsledek. V komunálních volbách byli zelení veleúspěšní především ve Stockholmu, kde dosáhli 12,7% (+3%), v Göteborgu 10,6% (+2,2%) a v Malmö 8,7% (+2,6%). To nás, české zelené, musí těšit a můžeme švédským kolegům gratulovat.
Ještě pro zajímavost o švédském volebním systému. Do parlamentu a EU parlamentu je potřeba 4 % hlasů, do krajských zastupitelstev 3 % hlasů a pro komunální volby není žádné omezení. Možná je to inspirace i pro náš volební systém.
Jan Pazdírek
20.září 2010

(článek převzat z webového serveru: http://www.zeleni.cz/media/aktuality/uspech-zelenych-ve-svedsku/)

Modlitba za vodu

    Jistě to znáte, vzpomínáte na chvíle dětství a před očima vám vytanou obrazy na místa nebo události, které jste prožili. Vzpomínám si na jeden obrázek. Nedaleko našeho domu se nachází nevelký les. Leží v rovině, vlastně je úplně obyčejný. Pověst říká, že  byl založen na místě vysušeného rybníka. Přesto v tomto obrázku z dětství je něco neobyčejného...


   Je v něm totiž lesní studánka, ke které jsme chodívali. Klenba korun stromů se odráží v zrcadle zasazeném do opukového rámu. Lhostejno které roční období, vždy jsme se v tomto přírodním zrcadle mohli shlédnout. Nedávno se mi tento obrázek vybavil, zatoužil jsem opět vidět toto prastaré zrcadlo hvězd. Bohužel vzpomínky, obzvláště ty dětské mají zásadní nedostatek. Jsou útržkovité. Trvalo tedy notnou dobu, než jsme studánku našli. Obrázek z dětství se ani zadaleka nepodobal tomu, co jsme viděli. Jak přiléhavá jsou slova z písně "Modlitba za vodu". Skutečně jsme se stali svědky faktu, že ubývá míst, kde se poutníci  skláněli nad hladinou, kde žila rosnička... Dnes, pokud lidé chodí do lesa, chtějí si z lesa a jeho bohatství odnést. Ať už je to něco ryze materiálního, co se promění ve věčeři, v teplo,  nebo je to energie a dobrá nálada, která se promění s trochou štěstí v něco pozitivního. Zapomínáme se o les a jeho bohatství startat a uchovat ho tak pro příští generace.
   Smyslem těchto řádků není  vystavět si osobní pomník. Naopak, cílem je upozornit na skutečnost, že každý může svým větším nebo menším podílem přispět a zachovat cenná místa pro další generace. V naší studánce se po několika dnech opět zrcadlí hvězdy. Je ale mnoho takových míst, kterým hrozí zánik. Máte-li chvilku času, můžete zabránit jejich úpadku do zapomnění. Záleží jen na vás. Mohu jen doporučit stránky věnované právě lesním studánkám a pramenům http://www.estudanky.cz/uvod.html . Jak se naše studánka proměňovala, ukazují fotografie níže. Pokud chcete, vhodný hudební doprovod je právě Hradišťan.

"Tedy, chraňte tu vodu

a nedejte oslepnout prastaré zrcadlo hvězd..." 

Pozvání do Galerie

Nebojte se, nemusíte se vydávat nikam daleko, jak by se podle nadpisu mohlo zdát. Blog "Vysoká zvěř" byl konečně doplněn o kulturnější část, než jsou moje textové příspěvky. Nová fotogalerie má otevřeno 24 hodin denně, 7  dní v týdnu, 365 a čtvrt dne v roce. A navíc, žádné vstupné se u nás neplatí. 

  


Tedy vítejte a snad se Vám budou vystavené fotografie líbit...

Zelené setkání v Hořicích

Přináším slíbený příspěvek o zeleném setkání, které se konalo minulý týden v Hořicích. Myslím, že bude zajímavější, než komentáře jiných současných událostí (ty možná zařadím později).

Všem příznivcům zelené politiky měl poskytnout stín v horkém letním odpoledni hořický Labyrint. Jako vždy se velmi dobře uplatnil můj vrozený orientační smysl. Ještě na autobusovém nádraží jsem se o správném směru cesty poradil s orientačním plánem města, zvolil ulici a vyrazil... naprosto opačným směrem. Blížící se konec města mi dal po čtvrt hodině na srozuměnou, že kurz bude nutné poněkud poopravit. Přes tuto drobnou příhodu, jsem nakonec přeci jen dorazil na místo určení. Správnou cestu našel i předseda Ondřej Liška. Spolu s ním dorazili "živí" kandidáti do PS PČR za Královéhradecký kraj a samozřejmě přátelé a podporovatelé SZ. Omluvte, prosím, moji velmi slabou paměť na jména (jména svých spolužáků se učím pravidelně několik let).
Pokud tipujete strojené setkání, spoustu formalit, pravý opak je pravdou. Jedním z hlavních bodů bylo především setkání s voliči a podporovateli SZ. Zjistit jak vypadají a co od Zelených dále očekávají její podporovatelé, pro které není v kontextu současné situace daleko od pravdy označení "skalní". Na rozdíl od voleb v roce 2006, kdy SZ získala velké procento tzv. protestních hlasů (které se letos opět přelily jiným subjektům), současný výsledek je možné považovat za ono voličské jádro.
Tedy otázka jaká byla vaše cesta k Zeleným a co byste od naší politiky dále očekávali se stala jednou z nosných idejí konverzace s Ondřejem Liškou i dalšími členy SZ. Na tuto hlavní nit se postupně navěšovala další témata. Zajímavá a inspirující byla otázka, jak se podařilo sjednotit zelené v Německu. U tamních Zelených panovaly a panují často silné názorové a osobní střety. Nezřídka do jednání promlouvaly i létající židle. Navzdory tomu působila strana na venek jednotně. Protože všichni členové se zavázali dodržovat etický kodex, jehož základní myšlenkou je neřešit vnitřní spory na očích veřejnosti a již vůbec ne prostřednictvím médií. Tento postup by velmi prospěl i našim Zeleným, které významně poškodily vnitřní názorové a často také osobní rozpory mezi jednotlivými členy. Nebudeme si lhát, již z principu sdružuje SZ celé spektrum názorů. Řekněme od tmavě zelených až po světle zelené. Tyto rozdíly není možné eliminovat, nechceme-li rozpad SZ na mnoho drobných mini straniček a hnutí (toto považuji za jeden z nejnešťastnějších možných scénářů). Jde tedy o to naučit se řešit vlastní rozpory tak říkajíc v soukromí.
Od volebního víkendu přibylo přes 600 nových členů. Zvážíme-li, že k 1800 členů přibývá 1/3 nových lidí, jedná se o velmi podstatnou změnu. Noví lidé s sebou vždy přináší nové nápady a myšlenky. Práce s rozšiřující se členskou základnou, péče o její další rozrůstání, ale především motivování nových i současných členů je dalším velkým úkolem pro současné (a budoucí) vedení.
Zelení zavádějí do politiky novou formu financování politických stran - nezávislou na státních příspěvcích (to je do jisté míry za současné situace z nouze ctnost). Bylo diskutováno několik možností fundrisingu, z nichž každá je slibná, vyžaduje další rozvíjení a jak jsme si již v zelené politice zvykli, žádná není sama o sobě samospasitelná. Bude třeba jejich kombinací. Přestože Zelení vstupovali do předvolebního klání s omezenými prostředky, zdá se, že byli využívány co možná nejefektivněji. Nicméně kampaň se bude muset patrně na příště více zjednodušit. Zelení budou muset (chtějí-li oslovit větší část veřejnosti)lépe prodat svůj program. Patrně i za cenu mírného populismu. Osobně tento krok nevidím příliš rád, ale chceme-li se vrátit do vysoké politiky, bude mírná změna rétoriky nutná. Jenom výborné analýzy volebního programu v seriozních médiích (Hospodářské noviny, MF DNES, Respekt...) evidentně nestačí.

Zbytek času vyplnila jednání o nadcházejících senátních a komunálních volbách, která se nesla v duchu zatím velmi pracovním a proto je předčasné uvádět další informace. Snad jen předešlu, že se budeme moci těšit na několik zajímavých kandidátů.
Původní hodina se nakonec protáhla téměř na trojnásobek. Nezbývalo než se rozloučit a podrobit prostorovou orientaci další zkoušce při hledání vlakového nádraží. Abyste si o mně neudělali špatný obrázek, raději nebudu popisovat, jak probíhala. Jen prozradím, větu: "To nemůžete minout", již nemám rád... celkově však toto setkáním hodnotím velmi pozitivně a věřím, že Zelení tento poněkud vynucený   oddechový čas využijí co nejlépe.                                                

Foto: (c) Tomáš Štayr

Několik nesourodých postřehů

V následujících řádcích se pokusím zmínit několik zpráv, které mě v poslední době zaujaly. Protože dnes nemám příliš času a snad ani sil na hlubší rozbor, berte následující sdělení za poměrně stručný přehled zpráv, který podává mírně zaujatý komentátor...

Osud ministerstva životního prostředí

Sotva začala jednání o nové vládě, jejímž zaklínadlem je šetřit, objevil se podivný návrh. Respektive objevil, dvě ze tří stran ho měly více či méně skrytý ve svém volebním programu. Zázračnou úsporu prý přinese sloučení ministerstva životního prostředí s ministerstvem zemědělství. Podobně nešťastnou cestou se vydali na Slovensku. Je to jako vzít práci bačovi a stádo ovcí přenechat na starosti vlkovi. Oběma jde o ovce, jen každý má poněkud jiný úhel pohledu na ně. Proti zrušení samostatného enviroresortu se zvedla vlna protestů a nakonec podle posledních zpráv bude pouze připojeno ministerstvo pro místní rozvoj k resortu životního prostředí. Dále pak péče o vodní hospodářství připadne rovněž MŽP. Možná se tak konečně dostane orgánům ochrany životního prostředí možnosti podílet se na plánování rozvoje regionů a vodní stavby nebudou stavěny bezohledně a ryze účelově. Aby těch dobrých zpráv nebylo příliš, objevili se dva možní kandidáti na post šéfa resortu. Za ODS David Vodrážka a za VV Vít Bárta. Jeden můj kolega kdysi poznamenal, že Vodrážkovou nejvyšší kvalifikací pro životní prostředí je, že mu příroda v zásadě nevadí. O kvalitách druhého kandidáta snad nebudu raději ani psát. Po Martinovi Bursíkovi, který dokázal vyzvednout MŽP do pozice rovnocenného partnera ostatním resortům, by to byl velmi těžký zásah.

Lidská práva už nepotřebujeme

V rámci škrtání na nejrůznějších místech se ocitl na šikmé ploše i post ministra pro lidská práva. Předem říkám, že tento post není resortem v pravém slova smyslu. Ministr pro lidská práva nemá vlastní samostatný úřednický aparát, pracuje pod úřadem vlády. Celková úspora by v případě zrušení tohoto postu byla minimální. Naproti tomu by to byl výrazný signál, že ochrana lidských práv a boj proti extremismu je u nás oslaben a není již důležitým tématem vlády. V době nárůstu sociálních a ekonomických nerovností ve společnosti to není moudré rozhodnutí.

Jsme nepoučitelní, nevolte nás

Tak by mohlo znít jedno z volebních hesel pražské ODS do podzimních komunálních voleb. Navzdory všem slibům a proklamacím se ukazuje, že arogance a pohrdání veřejným míněním zůstává u občanských demokratů běžným standardem. Namísto zamyšlení nad svým volebním propadákem a snahy o řešení této situace se ODS v Praze rozhodla bojovat proti občanům. Využila své převahy v zastupitelstvu a i přes nesouhlas ostatních menších stran prosadila rozdělení území Prahy do komunálních voleb na sedm volebních obvodů. Fakticky tak v rozporu se zákonem zvýšila limit potřebný pro vstup do zastupitelstva z 5 předepsaných procent na 8-10. Rozdělení území města na více obvodů je ze zákona možné. ODS však původní myšlenku zákona zcela postavila na hlavu. Rozdělení na více obvodů má sloužit městům s výraznými rozdíly (souměstí, národnostní menšiny...), aby si každá část mohla zvolit své zastupitele "na míru". Nicméně nové obvody v režii ODS často slučují naprosto rozdílné části města a tedy argumentace přiblížení kandidátů občanům je naprosto mimo mísu a jen velmi chatrně zakrývá ryzí účelovost tohoto kroku.

Nová ombudsmanka

Sociální demokraté navrhli na post veřejného ochránce práv Annu Šabatovou, zástupkyni Otakara Motejla. Doufejme, že se o pozici nestrhne politický souboj a bude vybrán člověk opravdu na svém místě. Paní Šabatová, by tuto charakteristiku splňovala.

Všem čtenářům přeji pěkný víkend.

Budete nám scházet

Věřte, že není cílem mého psaní kopírovat spoustu jiných blogů a periodik věnovaných vzpomínce na Ladislava Smoljaka, který nás nedávno opustil. Za tímto článkem stojí neurčitý vnitřní pocit. Snaha vyjádřit dík za všechno co pro nás a naši kulturu učinil. A třeba tam v Českém nebi, v nebeské kavárně, kde podávají nebeskou manu, mají i internet. Taková nebeská internetová kavárna, kde si možná pan Smoljak teto blog přečte. Mimochodem ta nebeská mana se prý nedá jíst. Zato v očistci, tam dobře vaří...

Kdy se vlastně uskutečnilo moje úplně první setkání s Járou? Tak stalo se to večer. Tedy před deseti lety...A byl to šťastný večer. Kolikrát si říkám, že tolik štěstí jsem si snad ani nezasloužil. Tehdy poprvé se z pásky, kterou jsem vsunul do magnetofonu, začalo ozývat zlověstné dunění. Jak šel čas, osvojil jsem si i některé cenné rady do života. Například už vím, že kočár nebo peněženku mi mohou vzít. Ale důl? Tedy kdybych ho vlastnil, ten se může zasypat, zatopit, ale nikdo mi ho nemůže vzít.

Minuly roky povinné školní docházky. Gymnázium si vyžádalo pečlivější domácí přípravu. Díky Cimrmanovým názorným pokusům je mi zřejmé nejen, že světlo je rychlejší zvuku, ale také, že se při dopadu láme. A když jsme u těch názorností, jak myslíte, že jsem se správně naučil vyslovovat das Bier, pivo oproti das Büro, úřad? Tak a podobně jsme se bavívali během přestávek a sledovali (se škodolibou radostí) údiv ve tvářích našich spolužáků, kteří nerozuměli. Někteří neporozuměli dodnes. Obzvlášť podání ruky se pro takového nezasvěcence může stát osudným. Marně namítá, že píše pravou rukou, ba že salutovat levou je zakázáno. Dáma s kaméliemi se po takovém upřímném přivítání může lehce změnit v dámu s migrénou.
Ne, že bych snad nemohl takto pokračovat dál, ale na ukázku to myslím stačí. Copak na ukázku, ale jmelí. Všimli jste si, co se letos urodilo jmelí? Na stromech to vypadá jako nějaká orlí hnízda...

Copak na stromech, ale jmelí...

Copak jmelí, ale jmelí!


No tak myslím, že bude přeci jenom lepší, když se půjdu podívat, jestli se Vavrochovi něco nestalo... Je to obdivuhodné, kdysi jsme hledali nějakou oblast lidského života, kterou by nebylo možné najít v Járových dílech. Dělal jsem si čárku pokaždé, když jsme na takovou oblast narazili. Ani jednou přátelé! Tak geniální dílo nemůže přeci vytvořit jeden génius. Na to by museli spojit své síly géniové minimálně dva...

Pane Smoljaku, děkujeme.

Loterie

Představme si hypotetickou zemi. Řekněme, že leží kdesi v Evropě, obklopená jinými vcelku vyspělými státy. Mezi svými sousedy však má jednu podivnou zvláštnost. Ve městech, hlavně těch větších, ale čím dál častěji i menších, vyrůstají podniky, kde se čile obchoduje s tvrdými drogami. Kdokoli starší 18 let může přijít a zakoupit si svoji dávku. A to cela legálně. Těm, kteří propadnou závislosti se rozpadá celý dosavadní život. Upadají do dluhů, ztrácí rodinu, přátele... přímo úměrně stoupá kriminalita. Nicméně i v této zemi mají možnosti, jak ony podniky regulovat. Starostové resp. zastupitelstvo obce může svojí vyhláškou zakázat prodej vyjmenovaných drog. Zdálo by se to být v pořádku. V řadě měst se podařilo vytěsnit toto podnikání pryč od škol a jiných nevhodných míst. Jenomže je tu háček. Provozovatelé se zcela pochopitelně nechtěli vzdát svých příjmů a tak začali prodávat drogy, na které se vyhlášky měst nevztahují. Bohužel "nové zboží" je mnohem návykovější, mnohem dražší a jeho důsledky pro společnost jsou tedy mnohokrát horší. Ani jejich prodej není zcela volný. Musí ho povolit zvláštní ministerstvo. Říkáte si v pořádku, také regulace.
Podívejme se na to jinak. Ministerstvo je daleko, jeho úředníci neznají místní poměry. Naproti tomu zastupitelé měst jsou stále pod dohledem svých občanů, jejich zasedání jsou veřejná. Lidé tedy mají přímou kontrolu nad tím, jak dobře či špatně jsou jejich zájmy hájeny. Můžeme to říci o činnosti úředníků na ministerstvu?
Je tedy logické, že parlament chtěl dát starostům možnost rozhodovat o všech drogových obchodech ve svém městě. Poslanci velkou většinou schválili novelu zákona, která to umožňuje. Bylo to sice těsně před volbami, ale lépe pozdě než vůbec. Stačí jen podpis prezidenta a ... A dál nic. Prezident dané země se rozhodl shodit zákon pod stůl. V jeho zdůvodnění mimo jiné stojí, že novela zákona neumožňovala drogovým obchodníkům ze svého výdělku podporovat sportovní kluby či jiné veřejně prospěšné činnosti. Zajímavé. Z peněz vybraných od lidí, kteří propadli své závislosti se mají sponzorovat bohulibé činnosti. Podivná forma ospravedlnění...Ještě jedna zajímavost, ten stejný prezident často kritizuje Evropu pro její přílišnou centralizaci. Nechat dál rozhodovat úředníky jednoho ministerstva o záležitostech obcí v celém státě není příkladem centralizace?

Možná si říkáte, vždyť nikde v Evropě není možné takto legalizovat obchod s drogami. A máte pravdu. Ale zaměňte měkčí drogy za výherní hrací automaty a ony tvrdší a zákeřnější za videoterminály. Získáte realitu České republiky. Že přeháním? Že drogy a automaty jsou něco jiného? Ani zdaleka nepřeháním. Závislost na drogách je stejně závažná, se stejnými důsledky a stejně obtížně léčitelná jako závislost na hracích automatech. Kdo nevěří, může se podívat do mezinárodní klasifikace nemocí. Patologické hráčství najdete pod kódem F 63.

Téměř celá Plzeň volila Stranu zelených

Ne, nemluvím z cesty. Skutečně jsem si dobře přečetl volební výsledky z jednotlivých měst. Straně zelených svěřilo svůj hlas téměř 130 000 voličů.

Chtěl bych poděkat všem, kteří se nebáli a volili podle svého přesvědčení, nikoli podle volebních průzkumů. Nenechali se zlákat lacinými sliby. Přemýšleli, že nezáleží jenom na tom, za kolik budeme žít, ale také kde budeme žít. Ostatně SZ nabízela řešení pro obě otázky. Mrzí mě, že mnoho lidí hodnotí podle viněty a ne podle obsahu lahve. Možná se mýlím a tato vláda bude výborná. Možná, bylo by to hezké, ale nevím, proč tomu nevěřím. Nevím, co si mám myslet o Věcech veřejných, o jejich zvoláních, o jejich populismu. Nevím, co čekat od TOP 09. Myslím, že brzy poznáme, že TOP není jen Karel. Třeba členové této staronové strany skutečně budou odpovědní. Možná, ale zatím nejsem přesvědčen. Bojím se, že mnoho voličů si koupilo zajíce v pytli.
Nedá se jistě svalovat vinu jen na ostatní. SZ udělala několik chyb v minulosti. Ale přece jen, nejsme na ni až příliš kritičtí? Proč tak tvrdě neposuzujeme velké ryby. V duchu mávneme rukou, když se objeví další aféra. A ačkoli jsou proti tomu přehmaty SZ maličkostí, tvrdě jsme ji smetli z parlamentní půdy. Kdo z nás zvládl své první vystoupení zcela bez chyby?
Na druhou stranu může být nepřítomnost v parlametu paradoxně výhodou. Dostatek času, aby voliči poznali, kdo je vlastně zastupuje. A před příštími volbami již nebude na koho svést případné neúspěchy. Na rozdíl od jiných stran, které odešly z parlamentu má SZ i KDU poměrně silně vyhraněný směr. Nejsou to tuctové středové strany. Jejich návrat v budoucnosti je téměř jistý. Je třeba vytrvat. Škoda jen, že scházelo půl procenta pro ještě větší státní příspěvek na činnost. Ale Strana zelených je dobrý hospodář. Ukázala to i na své volební kampani. Neutrácela stamiliony, vsadila na pozitivní, vysvětlující a cílenou kampaň. Škoda jen, že této nesmírné přednosti si nepovšimlo více z nás. Na předvolební práci vedení i dobrovolníků bylo vidět nadšení pro věc. Upřímná snaha prosadit dobrou myšlenku se málokdy vídá. Jsem rád, že jsem mohl přispět.
Ještě jedna věc mě mrzí. A to, že naše příroda a životní prostředí se bude muset ještě více zhoršit, abychom konečně pochopili, že růst a zisk není to úplně hlavní. Mimochodem v Horním Jiřetíně získala SZ přes 20,5% hlasů a suverénně vyhrála tamní volby. Bojím se, že se celá naše země musí nejprve stát Horním Jiřetínem, než konečně pochopíme. A ještě jedno povzbudivé číslo. Češi v zahraničí dali SZ 11% hlasů a třetí místo za TOP a ODS. Zajímavý výsledek, který stojí za zamyšlení...
Jak řekl Ondřej Liška: "Green is not dead." Co více říci závěrem? Čekají nás další volby, kde opět musíme hájit zájmy nejen nás, ale příštích generací. Jen pevně doufám, že republiková rada poznala, jak kvalitního a oblíbeného předsedu má a nenechá se o něj připravit pokusem o vyvození osobní zodpovědnosti. Zde (na rozdíl od jiných stran) by to nebylo na místě.
Zatímco voliči jiných neúspěšných stran jsou nespokojení, volají po odstoupení vedení, většina našich voličů (alespoň na Facebooku) děkuje SZ za kvalitní program a prosí vedení, aby neodstupovalo. Která strana se tím může pochlubit? I proto je pro mě SZ výjimečná a stojí za to jí zachovat přízeň.


Ještě jednou díky a příště to jistě bude lepší, jsem přesvědčen...

PS: Obrázek se jmenuje "Never give up, you are green!"