Vánoční svátky patřily odedávna k nejvýznamnějším dnům v roce. Štědrý den a především pak večeře měla být událostí, při které neměl chybět nikdo z rodiny. Jelikož celé období adventu je protkáno pestrou nití zvyků, pověr a rituálů, není divu, že rovněž ke štědrovečerní tabuli se váže řada rad a doporučení, které mají zajistit příznivý průběh roku příštího. Jak jsme již zmiňovali, u štědrovečerní tabule neměl chybět nikdo z členů rodiny. To však mělo svá úskalí. Lichý počet hostů u stolu znamenal, že někdo přebývá a do roka zemře. Lidé řešili tuto situaci různě, kromě pozvání hosta k večeři, aby byl sudý počet stolovníků, bylo možné na stole přichystat jedno místo navíc. Kmotřička s kosou totiž chalupy obcházela ještě před večeří. Shledala-li, že je vše v pořádku, kolik lidí skutečně u večeře sedí, již nekontrolovala. Zároveň byla tabule přichystána pro případ, že by dorazil nečekaný host.
Samotné uspořádání stolu, mělo také svá pravidla. K večeři mělo být přichystáno 9 chodů. Jelikož u chudých lidí, nebylo prostředků na jídlo o tolika chodech, lidé počítali jako samostatný chod například i jablíčka nebo oříšky, které nikdy na stole nesměly chybět. Chtěl-li hospodář, aby i v příštím roce byla všeho hojnost, na stole nesměla chybět miska s čočkou a hrachem. Čočka zajistila do dalšího roku peníze a hrách byl symbolem dobré úrody. Česnek a cibule zase chránily všechny členy rodiny před nemocemi a zlými silami. A jaký byl hlavní chod? Můžeme říci, že hlavní jídlo se lišilo kraj od kraje. Dnes je téměř v každé rodině hlavním chodem ryba, nejčastěji kapr. Tak tomu však nebylo vždy. Ryby byly odedávna postním jídlem a tak, byla jejich cesta na vánoční stůl zpočátku pomalá. Nejdříve se podávaly na jihu Čech, kde bylo rybníkářství tradičním zdrojem obživy. Například ve východních Čechách se servírovala tmavá švestková omáčka s uzeným masem a bramborovým knedlíkem. Na závěr se ještě podávaly peciválky polévané sirobem.
Ještě jedna rada, všechno na stůl muselo být v dosahu, aby nikdo nemusel od stolu odcházet. Věřilo se, že ten, kdo by od stolu odešel, by již za rok k tabuli neusedl.
