Několik nesourodých postřehů

V následujících řádcích se pokusím zmínit několik zpráv, které mě v poslední době zaujaly. Protože dnes nemám příliš času a snad ani sil na hlubší rozbor, berte následující sdělení za poměrně stručný přehled zpráv, který podává mírně zaujatý komentátor...

Osud ministerstva životního prostředí

Sotva začala jednání o nové vládě, jejímž zaklínadlem je šetřit, objevil se podivný návrh. Respektive objevil, dvě ze tří stran ho měly více či méně skrytý ve svém volebním programu. Zázračnou úsporu prý přinese sloučení ministerstva životního prostředí s ministerstvem zemědělství. Podobně nešťastnou cestou se vydali na Slovensku. Je to jako vzít práci bačovi a stádo ovcí přenechat na starosti vlkovi. Oběma jde o ovce, jen každý má poněkud jiný úhel pohledu na ně. Proti zrušení samostatného enviroresortu se zvedla vlna protestů a nakonec podle posledních zpráv bude pouze připojeno ministerstvo pro místní rozvoj k resortu životního prostředí. Dále pak péče o vodní hospodářství připadne rovněž MŽP. Možná se tak konečně dostane orgánům ochrany životního prostředí možnosti podílet se na plánování rozvoje regionů a vodní stavby nebudou stavěny bezohledně a ryze účelově. Aby těch dobrých zpráv nebylo příliš, objevili se dva možní kandidáti na post šéfa resortu. Za ODS David Vodrážka a za VV Vít Bárta. Jeden můj kolega kdysi poznamenal, že Vodrážkovou nejvyšší kvalifikací pro životní prostředí je, že mu příroda v zásadě nevadí. O kvalitách druhého kandidáta snad nebudu raději ani psát. Po Martinovi Bursíkovi, který dokázal vyzvednout MŽP do pozice rovnocenného partnera ostatním resortům, by to byl velmi těžký zásah.

Lidská práva už nepotřebujeme

V rámci škrtání na nejrůznějších místech se ocitl na šikmé ploše i post ministra pro lidská práva. Předem říkám, že tento post není resortem v pravém slova smyslu. Ministr pro lidská práva nemá vlastní samostatný úřednický aparát, pracuje pod úřadem vlády. Celková úspora by v případě zrušení tohoto postu byla minimální. Naproti tomu by to byl výrazný signál, že ochrana lidských práv a boj proti extremismu je u nás oslaben a není již důležitým tématem vlády. V době nárůstu sociálních a ekonomických nerovností ve společnosti to není moudré rozhodnutí.

Jsme nepoučitelní, nevolte nás

Tak by mohlo znít jedno z volebních hesel pražské ODS do podzimních komunálních voleb. Navzdory všem slibům a proklamacím se ukazuje, že arogance a pohrdání veřejným míněním zůstává u občanských demokratů běžným standardem. Namísto zamyšlení nad svým volebním propadákem a snahy o řešení této situace se ODS v Praze rozhodla bojovat proti občanům. Využila své převahy v zastupitelstvu a i přes nesouhlas ostatních menších stran prosadila rozdělení území Prahy do komunálních voleb na sedm volebních obvodů. Fakticky tak v rozporu se zákonem zvýšila limit potřebný pro vstup do zastupitelstva z 5 předepsaných procent na 8-10. Rozdělení území města na více obvodů je ze zákona možné. ODS však původní myšlenku zákona zcela postavila na hlavu. Rozdělení na více obvodů má sloužit městům s výraznými rozdíly (souměstí, národnostní menšiny...), aby si každá část mohla zvolit své zastupitele "na míru". Nicméně nové obvody v režii ODS často slučují naprosto rozdílné části města a tedy argumentace přiblížení kandidátů občanům je naprosto mimo mísu a jen velmi chatrně zakrývá ryzí účelovost tohoto kroku.

Nová ombudsmanka

Sociální demokraté navrhli na post veřejného ochránce práv Annu Šabatovou, zástupkyni Otakara Motejla. Doufejme, že se o pozici nestrhne politický souboj a bude vybrán člověk opravdu na svém místě. Paní Šabatová, by tuto charakteristiku splňovala.

Všem čtenářům přeji pěkný víkend.

Budete nám scházet

Věřte, že není cílem mého psaní kopírovat spoustu jiných blogů a periodik věnovaných vzpomínce na Ladislava Smoljaka, který nás nedávno opustil. Za tímto článkem stojí neurčitý vnitřní pocit. Snaha vyjádřit dík za všechno co pro nás a naši kulturu učinil. A třeba tam v Českém nebi, v nebeské kavárně, kde podávají nebeskou manu, mají i internet. Taková nebeská internetová kavárna, kde si možná pan Smoljak teto blog přečte. Mimochodem ta nebeská mana se prý nedá jíst. Zato v očistci, tam dobře vaří...

Kdy se vlastně uskutečnilo moje úplně první setkání s Járou? Tak stalo se to večer. Tedy před deseti lety...A byl to šťastný večer. Kolikrát si říkám, že tolik štěstí jsem si snad ani nezasloužil. Tehdy poprvé se z pásky, kterou jsem vsunul do magnetofonu, začalo ozývat zlověstné dunění. Jak šel čas, osvojil jsem si i některé cenné rady do života. Například už vím, že kočár nebo peněženku mi mohou vzít. Ale důl? Tedy kdybych ho vlastnil, ten se může zasypat, zatopit, ale nikdo mi ho nemůže vzít.

Minuly roky povinné školní docházky. Gymnázium si vyžádalo pečlivější domácí přípravu. Díky Cimrmanovým názorným pokusům je mi zřejmé nejen, že světlo je rychlejší zvuku, ale také, že se při dopadu láme. A když jsme u těch názorností, jak myslíte, že jsem se správně naučil vyslovovat das Bier, pivo oproti das Büro, úřad? Tak a podobně jsme se bavívali během přestávek a sledovali (se škodolibou radostí) údiv ve tvářích našich spolužáků, kteří nerozuměli. Někteří neporozuměli dodnes. Obzvlášť podání ruky se pro takového nezasvěcence může stát osudným. Marně namítá, že píše pravou rukou, ba že salutovat levou je zakázáno. Dáma s kaméliemi se po takovém upřímném přivítání může lehce změnit v dámu s migrénou.
Ne, že bych snad nemohl takto pokračovat dál, ale na ukázku to myslím stačí. Copak na ukázku, ale jmelí. Všimli jste si, co se letos urodilo jmelí? Na stromech to vypadá jako nějaká orlí hnízda...

Copak na stromech, ale jmelí...

Copak jmelí, ale jmelí!


No tak myslím, že bude přeci jenom lepší, když se půjdu podívat, jestli se Vavrochovi něco nestalo... Je to obdivuhodné, kdysi jsme hledali nějakou oblast lidského života, kterou by nebylo možné najít v Járových dílech. Dělal jsem si čárku pokaždé, když jsme na takovou oblast narazili. Ani jednou přátelé! Tak geniální dílo nemůže přeci vytvořit jeden génius. Na to by museli spojit své síly géniové minimálně dva...

Pane Smoljaku, děkujeme.

Loterie

Představme si hypotetickou zemi. Řekněme, že leží kdesi v Evropě, obklopená jinými vcelku vyspělými státy. Mezi svými sousedy však má jednu podivnou zvláštnost. Ve městech, hlavně těch větších, ale čím dál častěji i menších, vyrůstají podniky, kde se čile obchoduje s tvrdými drogami. Kdokoli starší 18 let může přijít a zakoupit si svoji dávku. A to cela legálně. Těm, kteří propadnou závislosti se rozpadá celý dosavadní život. Upadají do dluhů, ztrácí rodinu, přátele... přímo úměrně stoupá kriminalita. Nicméně i v této zemi mají možnosti, jak ony podniky regulovat. Starostové resp. zastupitelstvo obce může svojí vyhláškou zakázat prodej vyjmenovaných drog. Zdálo by se to být v pořádku. V řadě měst se podařilo vytěsnit toto podnikání pryč od škol a jiných nevhodných míst. Jenomže je tu háček. Provozovatelé se zcela pochopitelně nechtěli vzdát svých příjmů a tak začali prodávat drogy, na které se vyhlášky měst nevztahují. Bohužel "nové zboží" je mnohem návykovější, mnohem dražší a jeho důsledky pro společnost jsou tedy mnohokrát horší. Ani jejich prodej není zcela volný. Musí ho povolit zvláštní ministerstvo. Říkáte si v pořádku, také regulace.
Podívejme se na to jinak. Ministerstvo je daleko, jeho úředníci neznají místní poměry. Naproti tomu zastupitelé měst jsou stále pod dohledem svých občanů, jejich zasedání jsou veřejná. Lidé tedy mají přímou kontrolu nad tím, jak dobře či špatně jsou jejich zájmy hájeny. Můžeme to říci o činnosti úředníků na ministerstvu?
Je tedy logické, že parlament chtěl dát starostům možnost rozhodovat o všech drogových obchodech ve svém městě. Poslanci velkou většinou schválili novelu zákona, která to umožňuje. Bylo to sice těsně před volbami, ale lépe pozdě než vůbec. Stačí jen podpis prezidenta a ... A dál nic. Prezident dané země se rozhodl shodit zákon pod stůl. V jeho zdůvodnění mimo jiné stojí, že novela zákona neumožňovala drogovým obchodníkům ze svého výdělku podporovat sportovní kluby či jiné veřejně prospěšné činnosti. Zajímavé. Z peněz vybraných od lidí, kteří propadli své závislosti se mají sponzorovat bohulibé činnosti. Podivná forma ospravedlnění...Ještě jedna zajímavost, ten stejný prezident často kritizuje Evropu pro její přílišnou centralizaci. Nechat dál rozhodovat úředníky jednoho ministerstva o záležitostech obcí v celém státě není příkladem centralizace?

Možná si říkáte, vždyť nikde v Evropě není možné takto legalizovat obchod s drogami. A máte pravdu. Ale zaměňte měkčí drogy za výherní hrací automaty a ony tvrdší a zákeřnější za videoterminály. Získáte realitu České republiky. Že přeháním? Že drogy a automaty jsou něco jiného? Ani zdaleka nepřeháním. Závislost na drogách je stejně závažná, se stejnými důsledky a stejně obtížně léčitelná jako závislost na hracích automatech. Kdo nevěří, může se podívat do mezinárodní klasifikace nemocí. Patologické hráčství najdete pod kódem F 63.