Věřte, že není cílem mého psaní kopírovat spoustu jiných blogů a periodik věnovaných vzpomínce na Ladislava Smoljaka, který nás nedávno opustil. Za tímto článkem stojí neurčitý vnitřní pocit. Snaha vyjádřit dík za všechno co pro nás a naši kulturu učinil. A třeba tam v Českém nebi, v nebeské kavárně, kde podávají nebeskou manu, mají i internet. Taková nebeská internetová kavárna, kde si možná pan Smoljak teto blog přečte. Mimochodem ta nebeská mana se prý nedá jíst. Zato v očistci, tam dobře vaří...
Kdy se vlastně uskutečnilo moje úplně první setkání s Járou? Tak stalo se to večer. Tedy před deseti lety...A byl to šťastný večer. Kolikrát si říkám, že tolik štěstí jsem si snad ani nezasloužil. Tehdy poprvé se z pásky, kterou jsem vsunul do magnetofonu, začalo ozývat zlověstné dunění. Jak šel čas, osvojil jsem si i některé cenné rady do života. Například už vím, že kočár nebo peněženku mi mohou vzít. Ale důl? Tedy kdybych ho vlastnil, ten se může zasypat, zatopit, ale nikdo mi ho nemůže vzít.
Minuly roky povinné školní docházky. Gymnázium si vyžádalo pečlivější domácí přípravu. Díky Cimrmanovým názorným pokusům je mi zřejmé nejen, že světlo je rychlejší zvuku, ale také, že se při dopadu láme. A když jsme u těch názorností, jak myslíte, že jsem se správně naučil vyslovovat das Bier, pivo oproti das Büro, úřad? Tak a podobně jsme se bavívali během přestávek a sledovali (se škodolibou radostí) údiv ve tvářích našich spolužáků, kteří nerozuměli. Někteří neporozuměli dodnes. Obzvlášť podání ruky se pro takového nezasvěcence může stát osudným. Marně namítá, že píše pravou rukou, ba že salutovat levou je zakázáno. Dáma s kaméliemi se po takovém upřímném přivítání může lehce změnit v dámu s migrénou.
Ne, že bych snad nemohl takto pokračovat dál, ale na ukázku to myslím stačí. Copak na ukázku, ale jmelí. Všimli jste si, co se letos urodilo jmelí? Na stromech to vypadá jako nějaká orlí hnízda...
Copak na stromech, ale jmelí...
Copak jmelí, ale jmelí!
No tak myslím, že bude přeci jenom lepší, když se půjdu podívat, jestli se Vavrochovi něco nestalo... Je to obdivuhodné, kdysi jsme hledali nějakou oblast lidského života, kterou by nebylo možné najít v Járových dílech. Dělal jsem si čárku pokaždé, když jsme na takovou oblast narazili. Ani jednou přátelé! Tak geniální dílo nemůže přeci vytvořit jeden génius. Na to by museli spojit své síly géniové minimálně dva...
Pane Smoljaku, děkujeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat