Představme si hypotetickou zemi. Řekněme, že leží kdesi v Evropě, obklopená jinými vcelku vyspělými státy. Mezi svými sousedy však má jednu podivnou zvláštnost. Ve městech, hlavně těch větších, ale čím dál častěji i menších, vyrůstají podniky, kde se čile obchoduje s tvrdými drogami. Kdokoli starší 18 let může přijít a zakoupit si svoji dávku. A to cela legálně. Těm, kteří propadnou závislosti se rozpadá celý dosavadní život. Upadají do dluhů, ztrácí rodinu, přátele... přímo úměrně stoupá kriminalita. Nicméně i v této zemi mají možnosti, jak ony podniky regulovat. Starostové resp. zastupitelstvo obce může svojí vyhláškou zakázat prodej vyjmenovaných drog. Zdálo by se to být v pořádku. V řadě měst se podařilo vytěsnit toto podnikání pryč od škol a jiných nevhodných míst. Jenomže je tu háček. Provozovatelé se zcela pochopitelně nechtěli vzdát svých příjmů a tak začali prodávat drogy, na které se vyhlášky měst nevztahují. Bohužel "nové zboží" je mnohem návykovější, mnohem dražší a jeho důsledky pro společnost jsou tedy mnohokrát horší. Ani jejich prodej není zcela volný. Musí ho povolit zvláštní ministerstvo. Říkáte si v pořádku, také regulace.
Podívejme se na to jinak. Ministerstvo je daleko, jeho úředníci neznají místní poměry. Naproti tomu zastupitelé měst jsou stále pod dohledem svých občanů, jejich zasedání jsou veřejná. Lidé tedy mají přímou kontrolu nad tím, jak dobře či špatně jsou jejich zájmy hájeny. Můžeme to říci o činnosti úředníků na ministerstvu?
Je tedy logické, že parlament chtěl dát starostům možnost rozhodovat o všech drogových obchodech ve svém městě. Poslanci velkou většinou schválili novelu zákona, která to umožňuje. Bylo to sice těsně před volbami, ale lépe pozdě než vůbec. Stačí jen podpis prezidenta a ... A dál nic. Prezident dané země se rozhodl shodit zákon pod stůl. V jeho zdůvodnění mimo jiné stojí, že novela zákona neumožňovala drogovým obchodníkům ze svého výdělku podporovat sportovní kluby či jiné veřejně prospěšné činnosti. Zajímavé. Z peněz vybraných od lidí, kteří propadli své závislosti se mají sponzorovat bohulibé činnosti. Podivná forma ospravedlnění...Ještě jedna zajímavost, ten stejný prezident často kritizuje Evropu pro její přílišnou centralizaci. Nechat dál rozhodovat úředníky jednoho ministerstva o záležitostech obcí v celém státě není příkladem centralizace?
Možná si říkáte, vždyť nikde v Evropě není možné takto legalizovat obchod s drogami. A máte pravdu. Ale zaměňte měkčí drogy za výherní hrací automaty a ony tvrdší a zákeřnější za videoterminály. Získáte realitu České republiky. Že přeháním? Že drogy a automaty jsou něco jiného? Ani zdaleka nepřeháním. Závislost na drogách je stejně závažná, se stejnými důsledky a stejně obtížně léčitelná jako závislost na hracích automatech. Kdo nevěří, může se podívat do mezinárodní klasifikace nemocí. Patologické hráčství najdete pod kódem F 63.
Žádné komentáře:
Okomentovat