PF 2016

   Kouzelné prožití vánočních svátků, mnoho splněných přání a v novém roce zdraví, štěstí, lásku a spokojenost přejeme všem čtenářům "Vysoké zvěře"...

SZ: MINISTERSTVO DOPRAVY A SŽDC BY MĚLY PŘEPRACOVAT NOVÝ JÍZDNÍ ŘÁD

Strana zelených (SZ) nesouhlasí se změnami jízdního řádu, platného od 13. prosince 2015, který omezí zastavování některých mezinárodních vlaků v České Třebové a Kolíně.SZ žádá ministerstvo dopravy a Správu železniční dopravní cesty, aby svůj přístup přehodnotily a upravily jízdní řád tak, aby všechny mezinárodní vlaky kategorií railjet a EC v Kolíně i v České Třebové zastavovaly.

Podle nového jízdního řádu nebudou expresy kategorie railjet na trase Praha – Brno – Vídeň – Štýrský Hradec (Graz) a zpět zastavovat v Kolíně a expresy kategorie EC na trase Praha – Brno – Bratislava – Budapešť a zpět (až na jednu výjimku) nebudou zastavovat v České Třebové.

„Z kteréhokoliv místa České republiky by mělo být umožněno s minimem přestupů cestovat do zahraničí,“ uvádí obecnou zásadu dopravní politiky strany zelených Tomáš Tužín, vedoucí dopravní sekce SZ.

V daném případě by se umožnilo jak spojení do Rakouska potenciálním cestujícím z Kolína a jeho spádového území, tak i spojení na Slovensko a do Maďarska potenciálním cestujícím z České Třebové a jejího spádového území. „Je nelogické, aby mezinárodní vlaky railjet a ECKolínem nebo Českou Třebovou projížděly, když na Slovensku, v Maďarsku i v Rakousku ve srovnatelně velkých nebo dokonce menších městech zastavují – jmenovitě v Kútech, Nových Zámcích, Štúrovu, Vácu, Vyšegrádu, Brucku an der Mur či Kapfenbergu. Ministerstvo dopravy by proto mělo jízdní řád doplnit,“ říká Jana Drápalová, předsedkyně Strany zelených.

Projíždění Kolína a České Třebové by bylo odůvodnitelné, pouze pokud by tím byla zkrácena jízdní doba mezi Prahou, Pardubicemi a Brnem. To ale nový jízdní řád nepřináší.

„V Kolíně i v České Třebové mají být k mezinárodním vlakům zajištěny přípoje vlaků dálkových i regionálních. Díky vyšší četnosti spojení a přestupních návazností by byly podstatně zlepšeny možnosti cestování i u vnitrostátních spojů. Obyvatelé sídel ve spádovém území obou uzlů by získali častější a rychlejší spojení prakticky do celé republiky,“ uvádí Jakub Kutílek, předseda pardubické krajské organizace SZ a člen dopravní sekce.

Jenda Žáček
tiskový mluvčí Strany zelených

Modlitba za Paříž

"Vysoká zvěř" věnuje tichou vzpomínku obětem teroristického 
útoku v Paříži, 13.11.2015...

Tip na výlet 2 - z Králova Městce na Bučický mlýn

V polovině léta čtenářům Vysoké zvěře přinášíme další z tipů na letní putování. Zdá se, že tropická horka pozvolna končí a tedy bude i počasí příznivěji nakloněno pro putování letní krajinou. Dnešní výlet je vhodný především pro pěší turisty, ale zvládnou ho jistě i cyklisté.

  Tentokrát Vás zavedeme do poměrně málo známé oblasti středních Čech, projdeme krajinou rožďalovických rybníků a okolím Městce Králové. Ve středověku byla zdejší krajina velmi podobná té, kterou dnes známe z jižních Čech. S koncem středověkého rybničního hospodaření byla většina z rybníků vysušena a přeměněna v pole či pastviny. Rybníky, které uvidíme při dnešním putování jsou tedy jen malým zbytkem původní soustavy. O historii zdejší krajiny si podrobněji povíme v některém z příštích příspěvků.
 Za výchozí a cílové místo dnešního putování zvolíme Městec Králové, přirozené centrum východní části bývalého okresu Nymburk. Ze zdejšího nádraží odjíždí každé 2 hodiny motorový vlak ve směru Křinec. K výletu je možno použít například spoj v 8:03 ráno. Železnice, jejíž stavba započala v roce 1881 a do provozu vstoupila v roce 1900 se vine romantickou, převážně lesnatou krajinou, kterou občas přerušují průhledy na přilehlé louky a rybníky.

Okolí trati 062

   Za 20 minut dorazíme do přestupní stanice Křinec (koncová stanice trati 062) a motorovým vlakem pokračujeme směrem na Jičín. Doporučujeme vystoupit v zastávce Mlýnec. Odtud již pokračujeme po vlastní ose. Ze zastávky se vydáme po žluté tuiristické značce, která po několika desítkách metrů zachází do lesa. Zdejší lesy jsou pozůstatky dřívějších dubohabrových porostů, dlužno však dodat, že do dnešní doby se již prakticky nedochovaly dříve četné a pravidelně zaplavované lužní lesy. Zanedlouho již cesta pokračuje po hrázi rybníka Pařízek a za krátko se již na obzoru třpytí hladina Bučického rybníka.

Bučický mlýn

 Zde si můžeme udělat přestávku a pro odpočinek a občerstvení navštívit posezení v nedávno citlivě rekonstruovaném Bučickém mlýnu.  První zmínka o něm pochází již z roku 1639, kdy byl součástí rožďalovického panství, součástí byla i pila. Poslední významnou rekonstrukcí prošel roku 1910, kdy bylo také dosavadní vodní kolo nahrazeno turbínou zajišťující pohon celé mlýnské soustavy. Bohužel v šedesátých letech byl provoz ukončen a stavení postupně chátralo. Na lepší časy se začalo blýskat na přelomu tisíciletí. Budovu před demolicí koupil současný majitel, citlivě zrekonstruoval a přeměnil na penzion s restaurací.
Více o historii, alei o místní přírodě a také zdejším chovu koní  vám poví naučná stezka, na kterou se během putování napojíme. Od mlýna se dále po zelené turistické značce vydáme po hrázi již zmíněného Bučického rybníku k nedalekému městečku Rožďalovice. Za krátko nás na obzoru uvítá typická siluleta místního zámečku (v současné době sídlo domova pro seniory a tedy veřejnosti nepřístupný) a věže původně gotického, v baroku však přestavěného kostela sv. Havla. Městečko samotné má bohatou historii a mnoho pamětihodných míst. Namátkou zmiňme barokní děkanství z r. 1720, empírovou radnici z r. 1827, mariánský sloup na náměstí. O dalších pamětihodnostech je možné více zvědět v místní pobočce polabského muzea či muzea knihařství s historickou knihařskou dílnou. Zelená turistická trasa nás dovede až na místní nádraží, odkud doporučujeme využít místní železnici v opačném směru, než jsme přijeli. Bude záležet na naší fyzické zdatnosti a času, který zbývá. Na zpáteční cestě je možno vystoupit na nedávno pěkně rekonstruované železniční stanici Dymokury a odtud putovat ve směru na Městec Králové po modré značce. Půjdeme kolem Pustého rybníka. Na slunných svazích kolem rybníka našla svůj domov vzácná a chráněná teplomilná květena. Pokud již nemáme tolik sil, můžeme vystoupit až na zastávce Činěves a na modrou trasu se napojit u Jakubského mlýna. Odsud se nám otevírá nevšední pohled na celou soustavu rybníků směrem k osadě Poušť. Jakubský mlýn patří k několika posledním roubeným mlýnům v Polabí a tvoří nedílnou součást pozdně středověké rybniční krajiny dymokurského panství. V současné době je v soukromém vlastnictví a veřejnosti nepřístupný. My dále pokračujeme při břehu Jakubského rybníka, odkud se nám mnohokrát otevře pohled na vodní hladinu a přilehlé lesy až k chalupářům dobře známé osadě Poušť a dále podél Štítarského a Krčského rybníka. Zde již v dálce spatříme věž radnice a kostela svaté Markéty Králova Městce. Před sebou máme ještě cca 4 km Kanovnickým lesem, aby nás turistická trasa zavedla do centra rodiště Přemysla Otakara II. O historii a pamětihodnostech tohoto města si povíme více v příštím povídání. 

Bučický mlýn

Trasa po hrázi Bučického rybníka směrem k Rožďalovicím

Rožďalovice

Dřevěný dům s galerií v Rožďalovicích

Rybník Jakub

Bučický rybník

Petice za zachování územních limitů těžby hnědého uhlí

My, níže podepsaní občané a občanky České republiky

• jsme nanejvýše znepokojeni snahou ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka prolomit územní limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách,
• důrazně odmítáme rozšiřování povrchových dolů za cenu bourání lidských obydlí, devastace krajiny a ničení kulturních památek,
• apelujeme na premiéra Bohuslava Sobotku a ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby se zasadili o vládní garanci neprolomení limitů, a umožnili tak nerušený rozvoj přilehlých měst a obcí,
• požadujeme navýšení vládních investic do tvorby pracovních míst v moderních energetických odvětvích, rekvalifikačních programů pro zaměstnance těžebního průmyslu a do zvýšení kvality života pro všechny obyvatele Ústeckého kraje.

Váš podpis můžete připojit na zachovejmelimity.cz.
Petici pečlivě připravila Strana zelených.

Pečení v chlebové peci - 3. část

  Všem čtenářům "Vysoké zvěře", kteří v sobě mají chalupářského ducha na začátku letních prázdnin přinášíme zakončení naší trilogie o pečení chleba v tradiční peci.
  V předchozích dílech jsme společně připravili chlebové těsto, roztopili pec a nyní přicházíme k tomu nejdůležitějšímu, tedy samotnému pečení. Pec by měla být vyhřáta na nějakých 200-220°C, před samotným sázením chleba do vnitřího prostoru pece (při uzavřeném komínovém tahu) vstříkneme malé množství vody, čímž vnitřní prostor takzvaně zapáříme.

Následně pomocí sázecí lopaty sázíme bochníky. Pokud chceme na budoucích bochnících docílit hladké kůrky, na lopatu je z ošatky nepřeklápíme, ale postupným natřásáním přesuneme (oblý hladký povrch tak zůstane navrchu a otištěný vzor ošatky naspodu budoucího bochníku). Chléb sázíme zhruba doprostřed pece, dbáme na zachování dostatečného rozestupu mezi bochníky.

Pec následně uzavřeme  a při teplotě 200-220° pečeme 10-15 minut. Tím se vytvoří hnědá a křupavá kůrka a bochníky ještě trochu naběhnou. Po čtvrt hodině otevíráme tah do komína a přisávací otvory vzduchu. Teplota v peci by se tímto opatřením měla snížit asi na 160°. Při této teplotě již chléb pečeme dalších 45minut.

 Po této době by měl být chléb propečen a můžeme jej vytahovat z pece. Ihned po vytažení potíráme bochníky osolenou vodou pomocí mašlovačky, ukládáme je do ošatky a necháme zcela vychladnout.

 Z vlastní zkušenosti má chléb z tradiční pece o něco silnější kůrku, tedy pozor na zuby, ale chuť čerstvě upečeného chleba je vynikající, nemluvě o vůni, která prostoupí celou chalupu.
 Přeji hodně zdaru a dobrou chuť.
 P.S.: Popsaný postup je samozřejmě možno aplikovat i na pečení v klasické horkovzdušné troubě (teplota se zde bude mnohem snadněji regulovat a odpadá pochopoitelně roztápění pece:-) )

Jarní editorial

 Všem pravidelným i nepravidelným čtenářům Vysoké zvěře přeji krásné prožití jarních dnů i když, jak se zdá, počasí se v tomto měsíci skutečně snaží dostát přízvisku "aprílové".  Když se zamýšlím nad svojí produkcí textů v posledních několika měsích, dospívám k neveselému konstatování. Byť během jednoho pracovního dne popíši několik stran A4, na stránkách "Vysoké zvěři" přibývaly spíše odkazy na jiné zajímavé články jiných autorů. Moje popsané á čtyřky se omezují v podstatě  pouze na ambulantní zápisy či propouštěcí závěrečné zprávy s velmi úzkým spektrem čtenářů (pacient, praktický lékař, případně jiný specialista), pevně věříme, že alespoň tyto 2 až 3 páry očí na mých řádcích a doporučeních někdy spočinou.... Ne že bych nových námětů neměl více než dost, bohužel realizace poněkud vázne. Nebudu slibovat, že se to v letošním roce změní (neslibuj nic, o čem si nemůžeš být jistý, že splníš..). Uvidíme. Tak krásné jaro!

P.S. minimálně dlužím ještě třetí a klíčový díl o pečení chleba v tradiční peci...

Bourání Jiřetína, stejně jako lov velryb nezaměstnanost neřeší.

Odkaz na zajímavé pojednání v kontextu jednání o limitech těžby hnědého uhlí.

http://blog.aktualne.cz/blogy/premysl-rabas.php?itemid=24637