V posledních dnech nebo spíše týdnech má kdekdo potřebu komentovat současné dění, dokonce i ti kteří to jindy nedělali. Slýcháme mimořádné proslovy, projevy, politici sdělují své okamžité dojmy na sociálních sítích... tedy napsáno a řečeno již bylo mnoho, má řeč tedy bude prťavá. Spíše pár postřehů...
Jak se mění svět pod vlivem probíhající epidemie, od kterých jsme si naštěstí v našich zeměpisných šířkách již odvykli? To co jsme si ještě před pár týdny nedokázali představit je denní realitou. Je zajímavé si poslechnout z archivu zprávy našich médií. V době kdy byla Čína na hony vzdálená a jakási epidemie nového typu koronaviru byla v druhé polovině zpravodajského bloku, kdesi za domácí situací. Za rozborem toho, jak domácnosti v ČR hospodaří a jaké asi bude tempo ekonomického růstu v dalším čtvrtletí. Měli jsme představu, že naše hodnoty a zavedený způsob života jsou pevné a neotřesitelné, přece vše máme pevně ve svých rukou. Italský předseda vlády nás přesvědčoval o tom, že země je bezpečná a dva tři týdny karantény severních regionů problém vyřeší.
Ukázalo se, že opak je pravdou. Bylo nám opět a důrazně připomenuto, že nejsme pány tohoto světa. Je to stejné rozčarování, které prožívala generace našich pradědů v letech 1917-1918, kdy světem ve třech vlnách prošla epidemie španělské chřipky. Tehdy, na počátku 20. století, byly vědecké poznání, pokroky v medicíně (např. bakteriální teorie o původu infekcí), ale i celková modernizace světa spojeny s představou o výsadním postavení lidstva na naší planetě... Světová veřejnost a nejen ta odborná zažila obrovskou frustraci, když čelila neviditelnému zabijáku v podobě španělské chřipky, se kterým si nevěděla rady.... trvalo desetiletí, než se tato frustrace z našich vzpomínek vytratila. Španělská chřipka je pro naši generaci zasunuta někde hluboko v paměti, z učebnice dějepisu si spíše pamatujeme bitvy první světové války, než tuto pro běh světa minimálně stejně zásadní událost. Uběhlo téměř na rok přesně sto let a byli jsme varováni znovu. Pevně věřím, že i přes zprávy z médií, které se na nás denně valí, ne v tak tragickém rozsahu jako před těmi sto lety. Bude toto varování stačit? To ukáže až čas. Přeji si, abychom si mohli odpovědět ano. Možná se stane běžným jevem, že lidé, kteří se necítí dobře i při běžných sezonních respiračních infekcích raději zůstanou doma. Možná si osvojíme zvyk chránit své okolí (když už se budeme muset vydat mezi ostatní) ústenkou, nebo jinou vhodnou ochranou. Možná budeme více přemýšlet, jaké potravinynakoupíme, co ještě můžeme doma zužitkovat, než prostě a jednoduše vyhazovat potraviny do odpadu. Možná zjistíme, že lze spoustu věcí zařídit na dálku, elektronicky, bez papírů či osobní návštěvy úřadů. Možná tato epidemie urychlí nástup telemedicíny (kterou se např. ve své praxi snažím s různou mírou úspěšnosti prosazovat již delší dobu). Neměli bychom se však vzájemně odcizit. Sociální izolace, odstup od druhých by něměly být našimi dlouhodobými společníky. Vlna solidarity, kterou vidíme v těchto dnech v naší společnosti, nám dává naději, že nám nejsou osudy druhých lhostejné a že když nám nedokáže pomoci stát, stále si ještě umíme pomoci sami. To jsou pro mne dobré zprávy, s naší společností to, navzdory některým poplašným zprávám z minulosti, nebude tak špatné :)
Nesmíme ale zapomínat, že svět se nezastavil. Všechny ostatní výzvy a problémy, kterým jsme čelili nezmizely mávnutím kouzelného proutku, resp. spíše nástupem celosvětové epidemie. Mysleme na to, že bychom neměli rezignovat na naše snad již konečně úspěšně započaté snažení o trvale udržitelný rozvoj. Mějme na paměti, že i nadále se musíme snažit šetřit přírodními zdroji, recyklovat odpady, bránit devastaci naší krajiny. Ano po nějakou dobu musíme využívat jednorázové obaly, ale jakmile to bude možné mysleme na to, že již bylo dost plastů kolem nás. V médiích například dnes není prostor informovat o tom, že rok 2019 byl opět teplotně abnormální a rok 2020 pravděpodobně nebude výjimkou. Vzpomeňme si kolik dnů letošní zimu u vás doma ležel sníh, kdy naposledy toto jaro vydatně pršelo... Tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho, ale slíbil jsem několik postřehů..
Všem čtenářům Vysoké zvěře přeji hodně sil a zdraví nejen pro tyto dny, ale také (skoro by se chtělo říci zejména) pro dny, které přijdou po epidemii. Tehdy jich bude potřeba ještě více...
