Slunce svítí stále a zdarma

Tato od pradávna známá skutečnost jakoby přestávala platit. Poměrně dlouhou dobu sleduji diskusi, dá-li se ještě tento pojem použít, kolem obnovitelných zdrojů energie. A protože ve světě sdělovacích prostředků odedávna platilo, že negativní zprávy se šíří rychle a  pokud jim ještě navíc přidáme nádech katastrofična, je rychlost jejich šíření závratná. Tak tedy naše nejrozšířozšířenější média vypouští do éteru zprávy o astronomickém zdražování cen elektřiny a běžný občan se má spokojit s prostým konstatováním, "kvůli dotacím na obnovitelné zdroje". Stačí špetka selského rozumu, abychom objevili zásadní rozpor, jestliže obnovitelné zdroje pracují zdarma nebo jen za nízké náklady, cena výroby takových zařízení je sice vysoká, ale postupně klesá, jak je možné, že ceny energií stoupají? Pojďme se na tuto problematiku podívat hlouběji.
     Vyjmenujme si několik základních faktů. Ještě stále je naše energetika z drtivé části závislá na neobnovitelných zdrojích energie. Tedy především na spalování uhlí, zemního plynu a jaderném štěpení. Je zřejmé, že tyto zdroje budou jednou vyčerpány, již z podstaty své neobnovitelnosti. Naproti tomu se nám nabízí celá paleta zdrojů obnovitelných prakticky nevyčerpatelných. Vodní energii lidé využívají odnepaměti, nikdy nebyla nikomu trnem v oku, voda do přírody podvědomě patří. Také vítr lidé hojně využívali, ale tady se začínají objevovat první kritické hlasy o nevzhlednosti, rušivosti a dalších nectnostech moderních větrných elektráren. Je možné využívat energie geotermální (Island), z mořského příboje (přímořské státy). Pěstování a následné spalování energetických plodin, bioplynové stanice jsou další alternativou. A pak je tu samozřejmě fotovoltalika, které se v poslední době věnuje nebývalá pozornost.
   Záměrně jsem zde uvedl onen výčet, v závěru se k němu ještě vrátím. Věnujme se teď posledně jmenovanému. V roce 2005 byl přijat zákon, kterým se stát zavázal podporovat výrobu energie z obnovitelných zdrojů. V tehdejší době byly pořizovací náklady fotovoltalických panelů mnohem vyšší než v dnešní době. Česká republika se zavázala do roku 2020 vyrábět 13% energie z obnovitelných zdrojů. Pro srovnání, Dánsko se zavázalo vyrábět ve stejném roce 30% čisté energie. Náš zákon tedy měl za cíl podpořit výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Z takových zdrojů byly garantovány vyšší výkupní ceny  energií než ze zdrojů konvenčních a byla rovněž garantována brzká návratnost vložených investic. Z dnešního pohledu vidíme, že podmínky byly nastaveny velmi luxusně, hvězdičkou navíc byla klauzule omezující prostor Energetickému regulačnímu úřadu pro snížení výkupních cen meziročně maximálně o 5%. Ačkoli náš pan prezident bezmezně věří pohádce o všemocné ruce trhu, která snad vlastní i kouzelný proute a vše vyřeší, v tomto případě se stal pravý opak. Příznivé podmínky stzanovené zákonem a zlevnění cen slunečních panelů se ukázaly  jako příležitost snadného výdělku. Oproti záměru zákona, který měl podporovat drobné zdroje energie, začaly vyrůstat poměrně rozsáhlé energetické parky. A dlužno dodat i na místech , která by mohla být využita jinak. Netrvalo dlouho a objevily se zprávy o přetíženosti sítě,  nutnosti zdražit cenu energií pro domácnosti. Psaví novináři zvesela diskutovali s výrobci čehokoli o tom, jak zdraží cokoli. Spolehlivé téma hlavních zpráv, stránek deníků bylo na světě. Tento scénář všichni známe.
   Pojďme se podívat na informace, které se běžně neříkají. Ponechám stranou otázku, proč regulační úřad nebil na poplach již dříve, když přeci věděl  jaké objemy instalovaného výkonu schvaluje, proč nevyužil alespoň možností pro snížení výkupních cen daných zákonem. Není bez zajímavosti, že velký podíl fotovolatalických elektráren staví sám ČEZ, který také jedním dechem mluví o přetěžování sítě a nutnosti zdražit elektřinu. Přesněji ČEZ hodlá zprovoznit 126MW výkonu, v současné době je postaveno 23MW. Krom  vlastních staveb ČEZ skupuje další projekty fotovoltalických parků, dokonce za vyšší ceny, než je jejich skutečná hodnota. Způsob takového podnikání je přinejmenším podivný. Další zásadní rozpor panuje v odhadované změně cen energií. Zatímco experti ČEZu mluví o 22%, u podniků až o jedné třetině, nezávislí analytici neziskových organizací propočítali zvýšení okolo 5%. Takové jednání je naprosto nesolidní a připomíná držení odběratelů energie v pozici rukojmých. Pokud se vám zdá naprosto nelogické chování energetické společnosti, která na jednu stranu křičí je třeba omezit výstavbu fotovoltaliky a na druhou ji sama staví, možná prospěje jiný úhel pohledu.
   Na chvíli se budeme na problém dívat z pohledu výrobce a distributora energie. Energie je v ČR průměrně osmá nejdražší v Evropě, byť je u nás vyráběna relativně levně. Také díky jedněm z nejvyšších marží může energetická společnost vykazovat obrovský zisk. Kdo by si nepřál mít zisk ještě větší. Jak? Zdražením energie, které lze snadno a pohodlně svést na obnovitelné zdroje. Čím větší zdražení se tedy společnosti podaří prosadit, tím větší zisk obdrží. Odtud výše zmíněný rozpor 5 versus 22%. Druhým přínosem této kampaně je obrovská a pochopitelná vlna negativismu veřejnosti vůči obnovitelným zdrojům. Které, byť to zatím tak nevypadá, jsou potenciální konkurencí konvenčním zdrojům energie. Proč tedy do fotovoltaliky ČEZ investuje? Za současných podmínek garantovaných výkupních cen, je to investice velmi dobrá. Je jen třeba pozdržet opravu zákona natolik, aby se ještě za současných podmínek podařilo připojit zamýšlený výkon. Relativně laxní přístup úřednické vlády k opravě zákona, která tak pravděpodobně mine onen velký objem výkonu budovaného ČEZem, je z tohoto skrytého přání přinejmenším podezřelý. Jistě mi dáte za pravdu, že v tomto úhlu pohledu je postup ČEZu rize logický a pragmatický.
   Ještě jeden vedlejší a pro mnohé přínosný efekt má nynější situace. Tak jako je snadné obvinit ze zvýšení cen energie obnovitelné zdroje, je snadné připsat celou aféru Zeleným. Proto jsem tučně zvýraznil rok 2005, kdy byl schválen onen zákon, tedy v době, kdy se Zelení v žádném ohledu nepodíleli na vládě.Tvrzení, že sluneční energie má být výhradním zdrojem, je hrubou urážkou zelené koncepce energetiky. Ta je založena na rozmanitosti a kombinaci různých obnovitelných zdrojů. Je zřejmé, že žádný z nich není dokonalý a samospasitelný. Proto jsem v úvodu příspěvku vyjmenoval hlavní možnosti obnovitelných zdrojů. Všechny je třeba využívat s přihlédnutím k optimálním podmínkám dané lokality.  A když mluvíme o solární energii, solární elektrárny mohou obsadit střechy našich domů, mohou být umístěny v opuštěných průmyslových areálech, mohou se stát součástí rekultivované krajiny. Solární energie není veškeré zlo, obnovitelé zdroje potřebujeme a jsou naší nadějí do budoucna. Musí se s nimi však zacházet  s dlouhodobou vizí, nikoli pouze s vidinou rychlého zisku, která může v očích veřejnosti celý obor zdiskreditovat. Ale o tom třeba někdy příště.

Další informace k problematice obnovitelných zdrojů naleznete v pořadu Zeměřluč, Českého rozhlasu 6, jehož hostem byl bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík. Pořad je dostupný on-line na http://www.rozhlas.cz/default/default/rnp-player-2.php?id=2146858&drm=. Příspěvek byl inspirován výše zmíněným pořadem.