Jsem si vědom, že následující řádky hází klacky pod nohy mé snaze o učesání tématické šíře publikovaných textů, kterou jsem nastínil v jarním úvodu níže. Nicméně blížící se statistická událost roku mě vede k mírnému zamyšlení.
Nechci zpochybňovat přínosy statistiky jako takové, koneckonců základy znalostí z oboru demografie mé šedé mozkové buňky uchovávají. Jistě je třeba znát věkovou strukturu naší populace, sociální situaci jednotlivých obyvatel a podobně. Zamyslet bychom se měli především nad formou, jakou jsou tato data zjišťována. Tady si dovolím malý výlet do historie. První sčítání v našich zemích proběhlo v roce 1754 na základě patentu Marie Terezie vydaného o rok dříve. Tehdy skutečně bylo nezbytné zjistit v jakém stavu se nachází společnost tehdejší monarchie. Evidence narozených a zemřelých obyvatel byla v plenkách o evidenci dalších údajů a možnostech zmíněné informace sdílet ani nemluvě.
Od té doby se mnohé změnilo. (Možná se vám zdá toto navázání textu násilné, nicméně z probíhajícího sčítání , mám pocit, že statistici si onoho posunu nestačili povšimnout.) V dnešní době je o nás evidováno nezměrné množství informací. Jsou evidována data narození, počty narozených dětí, počty zemřelých osob, příčiny úmrtí. Sleduje se vzdělání obyvatel, nová zástavba atp. O tom svědčí i fakt, že mnoho položek dotazníků letošního sčítání je již předvyplněno na základě administrativních údajů, ve zmíněných evidencích dohledaných. Proč tedy stále neumíme pracovat pouze z dostupných zdrojů, kterých je dostatek? Proč vynakládáme nemalé finanční prostředky na tvorbu, tisk, distribuci a zpětný sběr dotazníků? O nákladech spojených s vlastním provozem a zabezpečením sčítací akce ani nemluvě. Je na čase naučit se využívat databáze, které již existují. Nehledě na skutečnost, že když už se za drahý peníz podaří vybrat od obyvatel kýžené informace, mnoho jich zůstane ležet ladem a veřejné instituce s nimi nepracují. Neumí, nechtějí?
Ještě dvě poznámky mi dovolte. V živé paměti mám nalezené vyplněné dotazníky v kontejneru po sčítání v roce 2001, proto opravdu neoplývám nadšením udávat vysoce soukromé údaje. Za druhé, velmi se mi nelíbí způsob jakým stát ke sčítání přistupuje. Sčítání je povinné pod hrozbou sankcí. Je toto partnerský přístup státní správy, která od nás potřebuje pomoc v získání cenných informací? Myslím, že ne. Pokud by byl rozsah sledovaných informací v této podobě, měl by být na principu dobrovolnosti. Pakliže je sčítání povinné, vyžadující takové množství osobních dat o každém z nás, mělo by být rozhodně anonymizované.
Pevně doufám, že se po skončení letošního průzkumu neobjeví žádné úniky informací, skandály okolo předraženosti projektu a podobně. Nevím proč, ale zatím tomu příliš nevěřím.
Žádné komentáře:
Okomentovat