Hradní partička je zpátky

   Nové informace z Hradu (jediného místa ČR, na které nepůsobí globální změny klimatu) jsou všem kikinologům k dispozici na www.hradniparticka.cz 
   Nepotvrdily se tedy spekulace o zmizení tvůrců tohoto zpravodajského portálu v útrobách tunelu Blanka. Spekulace o zmizení se objevily poté, co byl v hladomorně Pražského hradu objeven svázaný bagrista František T., jež na tunelu pracoval. Podezření ještě zesílilo v kontextu současné odmlky serveru.  Jak "Vysoké zvěři" prozradil zdroj blízký hradní kanceláři, ve skutečnosti se bagrista stal "pouze" obětí zoufalé snahy nejmenovaného pracovníka hradní kanceláře najít dalšího člověka, který nepochází z opice. Proč byl vybrán právě František T., nevíme. Jeho spolupracovníci ze stavby soudí, že k omylu mohl vést jeho veskrze kladný vztah k alkoholu. Doslova uvedli: "Franta se vždy po výplatě zleje jako prase". 

Hodina Země

Co je to hodina Země?

Hodina Země je každoroční událost pořádaná WWF, v níž se lidé, města a firmy společně hlásí k ochraně klimatu. Jedná se o hodinové zhasnutí světel, ať již veřejného osvětlení, štítu firmy nebo ve vlastním obýváku.

Kdo Hodinu Země organizuje?

Hodinu Země pořádá největší světová ochranářská organizace - WWF. Ta v roce 2010 oslovila Český svaz ochránců přírody, aby akci koordinoval v Česku. Konkrétní organizační práci má na starost základní organizace Českého svazu ochránců přírody Veronica, která se rozhodla v organizaci akce pokračovat i v dalších letech.

Akce se v roce 2011 koná také jako součást projektu ČSOP Veronica Zhasněte a uvidíte, který finančně podpořil Státní fond životního prostředí a Ministerstvo životního prostředí ČR.

Jak probíhala Hodina Země v minulosti?

Hodina Země 2010 byla patrně největší světová událost se zapojením veřejnosti. Propojila zhasnutím (leckde i na celou noc) více než miliardu lidí na celé planetě, ve více než 6000 ob­cích, propojila veřejný i soukromý sektor. Historie Hodiny Země se datuje k 31. březnu 2007, kdy více než 2,2 miliónu domácností a firem v australském Sydney vypnulo na hodinu svá světla. Uply­nul jeden rok a Hodina Země dosáhla již do 370 měst a obcí, ve více než 35 zemích, v 18 časových pásmech. Kampaň se proměnila z události v Sydney v celosvětové hnutí za trvale udržitelný život. Odhadem 50 až 100 milionů lidí po celém světě zhaslo v roce 2008 v rámci Hodiny Země svá světla. Na jednu hodinu navíc potemněly světově známé dominanty, včetně mostu Golden Gate v San Francisku, římského Kolosea, reklamy na Coca-Colu na náměstí Times Square nebo hotelu Jumeirah v Dubaji.

Ve svém třetím roce se Hodina Země 2009 zapsala do historie jako dosud nej­rozsáhlejší dobrovolná akce vůbec, představovala první celosvětové vyjádření názoru. I úspory energie ukazují, že stovky milionů lidí hlasovaly pro Zemi tím, že svá světla vypnulo 4159 měst v 88 ze­mích včetně 79 hlavních měst a 9 z 10 nejlidnatějších velkoměst. Mezi světově známými stavebními památkami, které podpořily akci zhasnutím, byla např. Sfinga a pyramidy v Gíze, socha Krista Spasitele v Brazílii nebo pařížská Eiffelova věž. Tento jednoduchý, přitom viditelný čin - zhasnutí světla - poskytl silný mandát světovým leadrům pro přípravu konference COP15 (Konference OSN o klima­tických změnách) v Kodani v prosinci 2009, i do budoucna.

Hodina Země 2010 byla důležitou výzvou pro každého jednotlivce, vládu či firmu, aby převzali zodpovědnost a sehráli tak svou roli při zajišťování udržitelné bu­doucnosti. Nejvýznamnější budovy a stavby napříč Evropou, Asií, Pacifikem, Středním Východem i oběma americkými kontinenty zůstaly potemnělé. Povzbu­zováním veškerých měst, firem i jednotlivců k účasti na této akci - vypnout světla byť i na pouhou jednu hodinu - obdržel svět důležité poselství, že je nutné zaměřit se na klimatické změny. Potvrdilo se, že přispět může každý z nás.

Více na http://www.veronica.cz/?id=495

Zamyšlení nad sčítáním

   Jsem si vědom, že následující řádky hází klacky pod nohy mé snaze o učesání tématické šíře publikovaných textů, kterou jsem nastínil v jarním úvodu níže. Nicméně blížící se statistická událost roku mě vede k mírnému zamyšlení.

   Nechci zpochybňovat přínosy statistiky jako takové, koneckonců  základy znalostí z oboru demografie mé šedé mozkové buňky uchovávají. Jistě je třeba znát věkovou strukturu naší populace, sociální situaci jednotlivých obyvatel a podobně. Zamyslet bychom se měli především nad formou, jakou jsou tato data zjišťována. Tady si dovolím malý výlet do historie. První sčítání v našich zemích proběhlo v roce 1754 na základě patentu Marie Terezie vydaného o rok dříve. Tehdy skutečně bylo nezbytné zjistit v jakém stavu se nachází společnost tehdejší monarchie. Evidence narozených a zemřelých obyvatel byla v plenkách o evidenci  dalších údajů a možnostech zmíněné informace sdílet ani nemluvě.
   Od té doby se mnohé změnilo. (Možná se vám zdá toto navázání textu násilné, nicméně z probíhajícího sčítání , mám pocit, že statistici si onoho posunu nestačili povšimnout.) V dnešní době je o nás evidováno nezměrné množství informací. Jsou evidována data narození, počty narozených dětí,  počty zemřelých osob, příčiny úmrtí.  Sleduje se  vzdělání obyvatel, nová zástavba atp. O tom svědčí i fakt, že mnoho položek dotazníků letošního sčítání je již předvyplněno na základě administrativních údajů, ve zmíněných evidencích dohledaných. Proč tedy stále neumíme pracovat pouze z dostupných zdrojů, kterých je dostatek? Proč vynakládáme nemalé finanční prostředky na tvorbu, tisk, distribuci a zpětný sběr dotazníků? O nákladech spojených s vlastním provozem a zabezpečením sčítací akce ani nemluvě. Je na čase naučit se využívat databáze, které již existují. Nehledě na skutečnost, že když už se za drahý peníz podaří vybrat od obyvatel kýžené informace, mnoho jich zůstane ležet ladem a veřejné instituce s nimi nepracují. Neumí, nechtějí?
   Ještě dvě poznámky mi dovolte. V živé paměti mám nalezené vyplněné dotazníky v kontejneru po sčítání v roce 2001, proto opravdu neoplývám nadšením udávat vysoce soukromé údaje. Za druhé, velmi se mi nelíbí způsob jakým stát ke sčítání přistupuje. Sčítání je povinné pod hrozbou sankcí. Je toto partnerský přístup státní správy, která od nás potřebuje pomoc v získání cenných informací? Myslím, že ne. Pokud by byl  rozsah sledovaných informací v této podobě, měl by být na principu dobrovolnosti. Pakliže je sčítání povinné, vyžadující takové množství osobních dat o každém z nás, mělo by být rozhodně anonymizované.
  Pevně doufám, že se po skončení letošního průzkumu neobjeví žádné úniky informací, skandály okolo předraženosti projektu a podobně. Nevím proč, ale zatím tomu příliš nevěřím.

Jarní "editorial"

   Jak si pozorný čtenář "zvěře" povšiml, změnilo se pozadí stránek a místo zimní krajiny zaujala svěží jarní zeleň. Byť na tu pravou jarní svěží zelenou si budeme muset ještě chvíli počkat. Někteří z nás se na  ni dokonce (ke své škodě) netěší  nikdy, protože každé jaro doufají, že se okolní příroda zbarví svěží modrou, nicméně tak tomu snad ani toto jaro nebude. 
   Vysoká zvěř během letošního roku projde malou proměnou. Resp. tato proměna bude možná větší (nebo také menší) než zatím uvedu. Vše záleží na mých časových možnostech. Především by se měla dočkat nové podoby "Galerie", která by měla být graficky lépe vyvedená a obohacená o nové fotografie. Tyto by měly být rovněž uskupeny do tématicky si bližších sérií.
   Druhou změnou bude snaha poněkud učesat nesourodé spektrum publikovaných textů. Upřímně, zatím nemám přesnou představu, jak tuto rozevlátost zpřehlednit, ale věřím, že i to se podaří. 
  
    Všem čtenářům, nebo jen náhodným návštěvníkům přeji krásné jaro a co nejméně nepříjemných překvapení...

Vlajka pro Tibet

    10. března uplyne 52 let od povstání Tibeťanů  proti čínské okupaci. Symbolem podpory nenásilného boje obyvatel Tibetu proti cizí nadvládě se stala mezinárodní akce "Vlajka pro Tibet". V rámci této  akce spřízněné obce zítra vyvěsí na svých budovách tibetskou vlajku. Od poloviny devadesátých let, kdy iniciativa spatřila světlo světa, neustále narůstá počet zainteresovaných obcí a měst.
   I po více než šedesáti letech od invaze čínských vojsk na území Tibetu jsou jeho obyvatelé denně vystaveni omezování svobody slova, názoru a projevu, omezování pohybu na území Tibetu, svévolnému zatýkání, zadržování a věznění bez udání důvodu a možnosti obhajoby, mučení a nelidskému zacházení ve vězení a to včetně nezletilých vězňů, omezování svobody tisku, cenzuře, uzavírání internetových blogů a webových stránek. Proto má  protestní akce "vlajka pro Tibet" stále smyls a problematika porušování základních lidských práv je stále aktuální.

    Více o otázkách Tibetu a lidských práv je možné najít na www.tibetinfo.cz .